Režim Jamese Earla se pomalu hroutí. Ráno jsme odstartovali protest, který vyvolal jen další větší nepokoje. V ranních hodinách, kdy se James Earl dozvěděl o nepokojích v jeho fabrice, které se navíc rozšířily i do dalších odvětví, jako například potravinářství, se okamžitě navýšily i ceny v našem obchůdku. Navíc se značně snížila nabídka všech dobrot. Toto rozhodnutí samozřejmě nenechalo nejednoho dělníka chladným. Po celém tábořišti se začaly objevovat plakáty podporující založení odborů, které by se postavily za práva dělníků. Vzhledem k navyšování cen jsme se vydali na burzu, kde jsme obchodovali s vzácnými komoditami. Ceny se neustále pohybovaly, takže nebylo těžké skončit s absolutní nulou. Dostat se na černý trh, kde bylo možné zakoupit i vzácné položky, se podařilo jen některým. Odpoledne jsme využili k tomu, abychom sportovali. Během našeho sportovního vyžití se ale stále zhoršovala situace. Mnozí lidé se ze strachu ze stále rostoucích cen rozhodli vykoupit všechny obchody – štěstí přeje připraveným, říkali si. Ne každý se ale stihl tak připravit, takže se hodně lidí začalo navzájem o své zásoby okrádat. Situace byla skutečně zoufalá. Při příjezdu Jamese Earla do své továrny ho čekal nepříjemný pohled. Příjezd jeho kočáru do fabrinky zablokolva dav protestujících, který ho odmítal pustit dál. Dav nakonec musela rozehnat policie. Kam se většina rozutekla? A můžeme to bez nich vůbec zvládnout?

Am heutigen Morgen wachten wir auf und bemerkten, dass einer der Gewerkschaftsgründer*Innen krank war und aus diesem Grund baten sie James Earl um Urlaub, damit die Person sich auskurieren kann. Jedoch gewährten die beiden Großgrundbesitzer*Innen dies nicht. Deswegen wurde zum Streik ausgerufen und Flugblätter gegen James Earl verteilt und so Stimmung gegen ihn gemacht. Einige Zeit später wurde die Nachricht von weiteren Streiks kund und dementsprechend reagierten die beiden Großgrundbesitzer*Innen. Aufgrund des Engpasses in der Lebensmittelindustrie wurden die Preise in unserem lokalen Kiosk erhöht und das Angebot selbst verringerte sich drastisch. Dadurch fingen wir alle an panische die Produkte zu kaufen und aufzukaufen. Stolz zeigten wir danach unsere Hamsterkäufe den anderen. Allerdings wurden wir so verrückt, dass wir den anderen sogar deren Produkte klauten. Gegen Abend merkten wir, dass unsere Mühen noch keine Früchte trugen, blockierten wir die Fabrikeinfahrt, woraufhin James Earl keinen Eintritt mehr hatte. Erbost darüber schickte er die Polizei auf die Streikenden. Als Reaktion darauf bekamen einige Angst und rannten weg, was darin endete, dass sie den Streik erstmals beendeten. Verzweifelt darüber beschlossen die Schüler*Innen, dass sie die Streikabbrechenden suchten, damit der Streik am nächsten Tag fortgeführt werden kann. Doch bevor wir diese anstrengende Aufgabe auf uns nehmen werden, entschieden wir uns, dies auf den nächsten Tag zu verschieben, damit wir fit und ausgeschlafen sind.