Pondělí se neslo v duchu snahy o zlepšování pracovních podmínek dělníků. Hned ráno jsme byli svědky toho, jak proradný fabrikant James Earl zachází se svými zaměstnanci. Nestačili jsme se divit. Protahoval jim pracovní dobu a odepíral jim například také právo na odpočinek po náročné práci. My jsme se tedy rozhodli, že dělníkům pomůžeme. Dopoledne jsme se rozdělili do několika pracovních týmů, ve kterých jsme se pustili do úklidu našeho tábořiště. V odpoledních hodinách jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina zůstala v našem tábořišti, tvořili ji hlavně ženy a dívky, druhá skupina, složena hlavně z mužů, vyrazila vstříc společnému dobrodružství. Zatímco se pánská výprava bavila sporty a karetními hrami, tak se dívky, sedící v tábořišti, bavili mimo jiné také tvorbou šperků. Večer se oficiálně podařilo vytvořit odbory, které by ve společnosti Jamese Earla mohly konečně něco změnit. Byla to skutečně velká vlna euforie, ten pocit, že se vše brzo změní, byl neskutečný. Nezbývalo nám nic jiného, než to oslavit. Oslava byla veliká. Party ukončil až samotný majitel továrny, James Earl, který zpochybnil založení odborů a vyhnal nás všechny spát, abychom mohli zítra opět časně ráno nastoupit do práce. Nevěříme ale, že mu to vyjde i tentokrát. Jsme zvědaví, kam následující dny povedou.            

Heute Morgen wachten wir auf und befanden uns sofort in einer belastenden Situation. Die Arbeiter*Innen waren alle müden und fertig von der Arbeit der letzten Tage in der Fabrik. Aufgrund dessen wollten sie entspannen und etwas Freizeit haben. Jedoch tauchten die beiden Großgrundbesitzer*Innen auf und waren überhaupt nicht zufrieden mit der Situation. Sie verlängerten unsere Arbeitszeit, weil die Arbeiter*Innen extrem langsam während der Arbeit waren. Daraufhin reagierten die Schüler*Innen umgehend und schlugen vor, dass auch wir eine Gewerkschaft gründen können, wie Henry bereits zuvor. Allerdings brachte die Idee einige Schwierigkeiten auf und wir entschieden uns gegen Abend in einer Bar zu treffen, um die letzten Vorkehrungen treffen zu können. Daraufhin entschieden wir uns erstmal unsere Freizeit zu genießen. Als es dann endlich zu unserer ersten Sitzung kam, plädierten wir für bessere Arbeitsbedingungen zu kämpfen. Aus diesem Grund feierten wir, um den denkwürdigen Moment zu ehren. Wir alle hatten viel Spaß bis die beiden Großgundbesitzer*Innen der Party ein jähes Ende setzten. Sie forderten, dass alle sofort schlafen gehen, damit sie fit für den nächsten Tag sind. Als die Arbeiter*Innen argumentierten, dass es nun eine Gewerkschaft gibt und sie dadurch Rechte besitzen, entgegnete James Earl lediglich mit einem Lachen und erkannte diese nicht an. Nach diesem Rückschlag gingen wir alle erschöpft von dem ereignisreichen Tag ins Bett.

Ve včerejších večerních hodinách se nám opět ozval duch zavražděného Henryho, který nás pověřil nelehkým úkolem – prošetření jeho smrti. Vyslal nás do Dračího města (známého také jako Furth im Wald), kde jsme se měli pídit k odpovědím. Vzhledem k tomu, že již ale bylo pozdě, tak jsme se rozhodli, že naši výpravu do Dračího města přesuneme na dnešní den. Vyrazili jsme tedy v časných ranních hodinách z našeho tábořiště. Vypravili pro nás dva autobusy, díky kterým jsme zvládli během jednoho dne navštívit hned několik míst. Prvním cílem byla továrna, kde jsme byli svědky náročných pracovních podmínek, ve kterých dělníci pracovali. Viděli jsme také největší a nejmodernější parní stroj, který se v Anglii kdy postavil. Po návštěvě továrny jsme si dali rozchod, abychom mohli prozkoumat životní podmínky občanů Dračího města. Když jsem se opět všichni sešli, tak jsme se přesunuli na nedaleké koupaliště, kde jsme, alespoň na chvíli, zapomněli na trable okolního světa. Večer jsme provedli několik výslechů osob, které by o vraždě Henryho mohli něco vědět. Snažili jsme se přijít na to, kdo, kdy, kde, proč a jak mohl Henryho zavraždit. Podařilo se nám, alespoň částečně, dokázat, že za vraždou Henryho stojí James Earl, fabrikant, kterému překážela Henryho idea založení odborů. Ačkoliv nám duch Henryho za vyřešení jeho tragické smrti nabídl, že nás dostane zpět do dnešní doby, museli jsme tuto nabídku odmítnout. Rozhodli jsme se, že se pokusíme uctít nebožtíkovu památku tak, že vynaložíme vše pro to, aby jeho nápad mohl žít dále, a tudíž se začaly zlepšovat i pracovní podmínky. Podaří se nám dosáhnout tohoto ambiciózního cíle společnými silami? Další dny ukážou.

            Heute Morgen starteten wir unsere Reise in die Stadt der Drachen, wie gestern besprochen. Unser Plan war es, den Mordfall des Geistes aufzuklären. An unserem ersten Anhaltspunkt angekommen, fanden wir eine Leiche eines besagten Henrys. Auf dem Weg unserer Reise fanden wir heraus, dass dieser bei Earls James in einer Fabrik arbeitete. So versuchten wir diesen zu finden. Allerdings waren wir nicht erfolgreich und kehrten wieder zurück. Dort trafen wir auf zwei Personen, die uns dabei halfen, den Fall aufzuklären. Wir machten es uns zur Aufgabe herauszufinden, wie, wo, wann und warum Henry starb und wo er zuletzt gesichtet wurde. Obwohl die Aufklärung an unseren Kräften zerrte, schafften wir es Licht hinter das Geheimnis zu bringen. Zum Beispiel war der Mörder Earl James und die Mordwaffe war ein Becher, der vergiftet war. Der Grund dafür war, dass das Opfer eine Gewerkschaft gründen wollte. Nachdem wir den Fall lösen konnten, stand uns nichts mehr im Wege die Heimreise anzutreten. Jedoch wir entschieden uns dazu in der Vergangenheit zu bleiben und die Probleme, die weiterhin bestehen, anzupacken

Touha po penězích je veliká. Bohatý fabrikant James Earl se snaží maximalizovat své zisky, a to i různými neetickými způsoby. Dozvěděli jsme se, že jeho touha po kapitálu je taková, že je ochoten, a to úmyslně, znečišťovat krajinu. Velké odlesňování, vhazování odpadu do řek a využívání toxických hnojiv byly jen některé způsoby, kterým Earl a jeho sekretářka chtěli své zisky zvýšit. Rozhodli se, že své úmysly začnou rovnou realizovat. Vydali jsme se jim tedy po stopách a dokumentovali vše, co činili. Naši dokumentaci jsme předali do novin v naději, že se nám podaří na světlo světa vyplavit vše, co tento ďábelský pár činí. Doufáme, že se celá Anglie v nejbližším vydání novin dozví pravdu. Odpoledne jsme si dovolili odpočinout u karetních her, ping pongu a různých dalších aktivit. Večer jsme vyrazili do místního biografu, kde jsme si vychutnali klasický anglický film. Náročný den jsme zakončili večerní slavností.

Am heutigen Morgen eröffneten die beiden Großgrundbesitzer*Innen, dass sie gerne ihr Vermögen erweitern wollen würden und so noch mehr Geld verdienen können. Dies sollte unter anderem durch Abholzung von Wäldern für mehr Platz für weitere Fabriken, Müllentsorgung in Flüssen, um Kosten für die Müllabfuhr einzusparen und Vergiftung der Felder durch Dünger, um noch mehr Ertrag zu erhalten, geschehen. Daraufhin zogen die beiden Großgrundbesitzer*Innen los, um diese Vorhaben in die Tat umzusetzen. Aus diesem Grund folgten die Schüler*Innen den beiden, um ihre Verbrechen zu dokumentieren. Jedoch bemerkten die beiden Großgrundbesitzenden nach einiger Zeit, dass sie verfolgt werden und versuchten deswegen die Schüler*Innen zu fangen. Allerdings waren sie nicht erfolgreich. Gegen Abend wollten die Schüler*Innen das gefilmte Material mit Hilfe der rasenden Reporter*Innen veröffentlichen. Obwohl die beiden das besagte Material erfolgreich übergeben konnten, fiel es in die Hände der Großhundbesitzer*Innen. Die Schüler*Innen waren in dem Glauben, dass sie ihre Arbeit nun endgültig erledigt hatten und wollten aus diesem Grund wieder in die Gegenwart zurückreisen. So beschworen sie wieder den Geis herauf, um die Heimreise anzutreten. Doch der Geist verwehrte ihnen dies, da er der Meinung war, dass sie ihre Aufgabe noch nicht vollendet hatten, da wir seinen Tod aufklären können. Deswegen schickte er sie in die Stadt der Drachen, damit sie weiterverfahren können.

Doby se mění, technický pokrok nelze zastavit – to bylo hlavním tématem dnešního dne. Doba, kdy se byli sedláci schopni sami udržet se nad vodou, je pryč. Všude v okolí vznikají továrny, které ničí malé farmáře-samoživitele. Vydali jsme se tedy do města, na burzu práce, kde jsme si vybírali naši novou profesi. Podařilo se nám uchytit v nově založené továrně, kde jsme ale brzo zjistili, že nám naše mzda rozhodně nebude stačit na to, abychom se byli schopni postarat o nás, natož o naše rodiny. Jako dobrý, ale poněkud riskantní krok nám tedy přišlo nasměrovat naše další kroky do kasina, kde jsme se snažili malý výdělek z továrny obrátit ve velkou sumu peněz. Mnohým z nás to vyšlo, jiní skončili ještě níže, než kde začali. Večer jsme se zúčastnili zábavní show, která měla prověřit naše schopnosti – jak fyzické, zručnostní, tak i vědomostní. Postavili jsme se i týmu profesionálních bavičů, kteří svými schopnostmi nenechali jednu užaslou pusu zavřenou.

Der heutige Tag begann sowohl positiv als auch negativ. Während unsere Felder wieder bewirtschaften konnten, konnten wir trotzdem nicht zufrieden sein, denn durch die Automatisierung und Technisierung gibt es immer mehr Felder und fortschrittlichere Maschinen, die Konkurrenz für uns darstellten. Aus diesem Grund war es uns nicht mehr möglich unsere Familien zu ernähren. Deswegen gaben die Agrarökonom*Innen ihren Job auf und zogen in Richtung Stadt. Als wir dort angekommen waren, trafen wir erneut auf die beiden Großgrundbesitzer*Innen, die eine Fabrik akquiriert hatten und sogleich boten diese den beiden Agrarökonom*Innen einen Job an. Diese waren froh für diese Möglichkeit und nahmen diese an. Obwohl diese dankbar waren für die Chance und gut Geld verdienten, fühlten sie sich erschöpft von ihrer harten Arbeit und entschlossen sich dazu, ihr erstes Gehalt in einem Casino auszugeben. Glücklicherweise wurde eins von den Großgrundbesitzer*Innen kurze Zeit vorher. Deren Ziel war es so viel Geld wie möglich zu machen und animierten uns ins Casino zu gehen und Geld dort zu lassen. Auch nach unserem Casinobesuch waren wir immer noch voller Energie, sodass wir uns dazu entschieden einer Show in einem Zirkus beizuwohnen. In dieser Show wurden wir mit verschiedenen Herausforderungen konfrontiert, die wir alle erfolgreich meisterten. Erschöpft von dem ereignisreichen Tag gingen wir alle zufrieden und glückselig ins Bett.

Po náročném pochodu, který jsme společně včera absolvovali, jsme si dovolili opustit od naší tradice ranní rozcvičky a dopřát si delšího spánku. Když jsme se konečně vyhrabali z našich spacáků, všimli jsme si, že jsou všude po tábořišti rozvěšeny plakáty o nové gaisthalské železnici, která nedaleko vznikla. Chybělo doladit jen pár detailů, aby železnice začala fungovat. Proto jsme se po snídani vydali na cestu na nedaleké nádraží, kde jsme plnili 97 úkolů, které nám projektanti železnice zadali. Mezi úkoly bylo například pokládání nových kolejí nebo konstrukce parních strojů. Jako důkaz toho, že jsme pomohli při stavbě tohoto světového unikátu, jsme si pořídili skupinovou fotografii, a to přímo před nově vybudovanou nádražní budovou. Vlaková doprava nás vskutku nadchla, proto jsme se rozhodli si pořídit dvoutýdenní lístek. Sehnat jej ovšem nebylo vůbec jednoduché! Odpoledne jsme tak trávili obíháním mnohých formalit – lístek se nám ovšem nakonec podařilo získat. Při cestě vlakem jsme našli vagón se společenskými hrami. Našli jsme mezi nimi i obří aktivity. Těmi jsme se zabavili na zbytek večera a když jsme s hraním skončili, bylo již tak pozdě, že nám již nezbývalo nic jiného než jít na večerní slavnost a pak se uložit do pohodlí našich spacáků.

Nachdem wir am Morgen den gestrigen Tag Revue passieren ließen, wurden wir von den Großgrundbesitzer*Innen zu der Eröffnung einer neuen Eisenbahnlinie eingeladen. Bevor sie allerdings der feierlichen Einweihung beiwohnen konnten, mussten wir noch einige Aufgaben erledigen, damit sie zu einem vollen Erfolg werden kann. So reisten wir zu dem Bahnhof und waren auch erfolgreich und so konnte die Eisenbahnlinie endlich eröffnet worden. Gegen Nachmittag waren wir immer noch von dem Konzept der Eisenbahn überzeugt, sodass wir noch mehr Fahrten unternehmen können. Währenddessen wir im Zug waren, entdeckten wir das Spieleabteil und entschieden uns dazu Activity zu spielen. Nach einer schönen und leichten Zeit trafen wir erneut auf die Schüler*Innen und die Agrarökonom*Innen. Beide gaben ihre Meinung zu der Eisenbahn preis. Während die beiden Schüler*Innen immer noch begeistert waren von dem großen Fortschritt im Bezug auf Technisierung und Automatisierung, waren die beiden Agrarökonom*Innen eher skeptisch gegenüber allem. Sie beklagten, dass aufgrund der Technisierung und Automatisierung ihren Lebensunterhalt verlieren und nicht mehr in der Lage sind ihre Familien zu ernähren.