Bylo sedm hodin ráno, na stan bubnoval déšť a ve spacáku bylo příjemně a útulno, ale i tak jsme nakonec překonali náš počáteční odpor k novému dni a vydali se na snídani. Nakonec se ukázalo, že prostory našeho muzea jsou velmi voděvzdorné a navzdory pokračujícímu lehkému dešti nám poskytly útulné a suché útočiště pro účely tréninku na naše nastávající africké dobrodružství. Pomocí her jsme se zdokonalili v češtině i němčině – pro dokonalou komunikaci uvnitř naší česko-německé expedice, nacvičili jsme pár afrických tanců a také se přiučili africkým rytmům písniček, které nás provází každým dnem při vstávání a uléhání ke spánku.
V poledne jsme se setkali s egyptoložkou, od níž jsme si slibovali pomoc s hledáním původu naší masky. Tato dáma však právě byla na odletu do Káhiry a neměla na nás čas, a tak jediným řešením bylo vydat se za ní hned. V šest hodin večer jsme už seděli u jídla v egyptské restauraci nad kuskusem a dalšími místními pochutinami. A tak aspoň dobré jídlo vynahradilo špatné zprávy, které jsme se od egyptoložky dozvěděli: naše maska je sice zřejmě cenná, ale z Egypta rozhodně není, protože jsou v ní užity materiály, které se v Egyptě nikdy nevyskytovaly. Další stopa tedy vede směrem na jih, do pouští a oáz Sahary. A tak nezbývá než doufat, že právě tam pořídíme lépe, a těšit se na nová dobrodružství v nám dosud tak málo známé Africe.
Večer se náš hlavní průvodce po Africe – specialista z gaisthalského muzea Afriky – odebral brzy na kutě, a tak jsme mohli využít volný čas po svém. Společně jsme se zúčastnili natáčení televizního Super-Mega-Africa-Contestu, kde jsme zužitkovali a dále rozšířili naše dovednosti a vědomosti o černém kontinentu. Součástí programu byly i výstupy zdejších i zahraničních hudebních těles – od místních popelářů po bavorskou dechovku.
