Pondělí se neslo v duchu snahy o zlepšování pracovních podmínek dělníků. Hned ráno jsme byli svědky toho, jak proradný fabrikant James Earl zachází se svými zaměstnanci. Nestačili jsme se divit. Protahoval jim pracovní dobu a odepíral jim například také právo na odpočinek po náročné práci. My jsme se tedy rozhodli, že dělníkům pomůžeme. Dopoledne jsme se rozdělili do několika pracovních týmů, ve kterých jsme se pustili do úklidu našeho tábořiště. V odpoledních hodinách jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina zůstala v našem tábořišti, tvořili ji hlavně ženy a dívky, druhá skupina, složena hlavně z mužů, vyrazila vstříc společnému dobrodružství. Zatímco se pánská výprava bavila sporty a karetními hrami, tak se dívky, sedící v tábořišti, bavili mimo jiné také tvorbou šperků. Večer se oficiálně podařilo vytvořit odbory, které by ve společnosti Jamese Earla mohly konečně něco změnit. Byla to skutečně velká vlna euforie, ten pocit, že se vše brzo změní, byl neskutečný. Nezbývalo nám nic jiného, než to oslavit. Oslava byla veliká. Party ukončil až samotný majitel továrny, James Earl, který zpochybnil založení odborů a vyhnal nás všechny spát, abychom mohli zítra opět časně ráno nastoupit do práce. Nevěříme ale, že mu to vyjde i tentokrát. Jsme zvědaví, kam následující dny povedou.            

Heute Morgen wachten wir auf und befanden uns sofort in einer belastenden Situation. Die Arbeiter*Innen waren alle müden und fertig von der Arbeit der letzten Tage in der Fabrik. Aufgrund dessen wollten sie entspannen und etwas Freizeit haben. Jedoch tauchten die beiden Großgrundbesitzer*Innen auf und waren überhaupt nicht zufrieden mit der Situation. Sie verlängerten unsere Arbeitszeit, weil die Arbeiter*Innen extrem langsam während der Arbeit waren. Daraufhin reagierten die Schüler*Innen umgehend und schlugen vor, dass auch wir eine Gewerkschaft gründen können, wie Henry bereits zuvor. Allerdings brachte die Idee einige Schwierigkeiten auf und wir entschieden uns gegen Abend in einer Bar zu treffen, um die letzten Vorkehrungen treffen zu können. Daraufhin entschieden wir uns erstmal unsere Freizeit zu genießen. Als es dann endlich zu unserer ersten Sitzung kam, plädierten wir für bessere Arbeitsbedingungen zu kämpfen. Aus diesem Grund feierten wir, um den denkwürdigen Moment zu ehren. Wir alle hatten viel Spaß bis die beiden Großgundbesitzer*Innen der Party ein jähes Ende setzten. Sie forderten, dass alle sofort schlafen gehen, damit sie fit für den nächsten Tag sind. Als die Arbeiter*Innen argumentierten, dass es nun eine Gewerkschaft gibt und sie dadurch Rechte besitzen, entgegnete James Earl lediglich mit einem Lachen und erkannte diese nicht an. Nach diesem Rückschlag gingen wir alle erschöpft von dem ereignisreichen Tag ins Bett.