Po náročném pochodu, který jsme společně včera absolvovali, jsme si dovolili opustit od naší tradice ranní rozcvičky a dopřát si delšího spánku. Když jsme se konečně vyhrabali z našich spacáků, všimli jsme si, že jsou všude po tábořišti rozvěšeny plakáty o nové gaisthalské železnici, která nedaleko vznikla. Chybělo doladit jen pár detailů, aby železnice začala fungovat. Proto jsme se po snídani vydali na cestu na nedaleké nádraží, kde jsme plnili 97 úkolů, které nám projektanti železnice zadali. Mezi úkoly bylo například pokládání nových kolejí nebo konstrukce parních strojů. Jako důkaz toho, že jsme pomohli při stavbě tohoto světového unikátu, jsme si pořídili skupinovou fotografii, a to přímo před nově vybudovanou nádražní budovou. Vlaková doprava nás vskutku nadchla, proto jsme se rozhodli si pořídit dvoutýdenní lístek. Sehnat jej ovšem nebylo vůbec jednoduché! Odpoledne jsme tak trávili obíháním mnohých formalit – lístek se nám ovšem nakonec podařilo získat. Při cestě vlakem jsme našli vagón se společenskými hrami. Našli jsme mezi nimi i obří aktivity. Těmi jsme se zabavili na zbytek večera a když jsme s hraním skončili, bylo již tak pozdě, že nám již nezbývalo nic jiného než jít na večerní slavnost a pak se uložit do pohodlí našich spacáků.
Nachdem wir am Morgen den gestrigen Tag Revue passieren ließen, wurden wir von den Großgrundbesitzer*Innen zu der Eröffnung einer neuen Eisenbahnlinie eingeladen. Bevor sie allerdings der feierlichen Einweihung beiwohnen konnten, mussten wir noch einige Aufgaben erledigen, damit sie zu einem vollen Erfolg werden kann. So reisten wir zu dem Bahnhof und waren auch erfolgreich und so konnte die Eisenbahnlinie endlich eröffnet worden. Gegen Nachmittag waren wir immer noch von dem Konzept der Eisenbahn überzeugt, sodass wir noch mehr Fahrten unternehmen können. Währenddessen wir im Zug waren, entdeckten wir das Spieleabteil und entschieden uns dazu Activity zu spielen. Nach einer schönen und leichten Zeit trafen wir erneut auf die Schüler*Innen und die Agrarökonom*Innen. Beide gaben ihre Meinung zu der Eisenbahn preis. Während die beiden Schüler*Innen immer noch begeistert waren von dem großen Fortschritt im Bezug auf Technisierung und Automatisierung, waren die beiden Agrarökonom*Innen eher skeptisch gegenüber allem. Sie beklagten, dass aufgrund der Technisierung und Automatisierung ihren Lebensunterhalt verlieren und nicht mehr in der Lage sind ihre Familien zu ernähren.
