Dnes jsme se probudili do krásného rána, které je pro deštivou Anglii velmi neobvyklé. Ráno se tedy neobešlo bez pořádného protáhnutí a nasávání paprsků ranního Slunce. Po snídani jsme se dozvěděli, že smrduté děti, které jsme potkali po našem příchodu do viktoriánské Anglie, vůbec neumí číst. Rozhodli jsme se tedy přemístit do nedalekého lesa, který přímo překypoval útržky literárchní děl známých autorů. Našli jsme například úryvky z děl Charlese Dickense, Oscara Wilda, nebo Arthura Conana Doylea. V lese jsme se učili číst celé dopoledne, takže nám po intenzivním vzděláváním vyhládlo. Naše „toulavá kuchyně“ dnes zamířila do rakouských Alp, takže jsme si k obědu užívali rakouských specialit. Odpoledne jsme opět trávili s místními dětmi, jež si zatím hygienické návyky ne zcela osvojily, a proto jsme se zaměřili na osobní hygienu – hlavní roli odpoledne hrála voda. Naše snaha přivést je k osobní hygieně ale vyvrcholila obří vodní bitvou napříč celým tábořištěm. Po bitvě se ale naštěstí vše začalo pomalu vracet do normálu. Večer jsme se účastnili kvízu, během kterého jsme vystavili zkoušce naše znalosti týkající se období industrializace a jejích významných představitelů. Po příjemně stráveném večeru jsme se chystali jít spát, ale naši večerní slavnost narušil hamižný zbohatlík, který plánuje sebrat pozemky tvrdě pracujícím farmářům. Jsme proto opravdu zvědaví, jak se situace bude vyvíjet dál.
Der heutige Tag stand ganz unter dem Motto Bildung. Am Vormittag fanden wir Bücher aus dem 19. Jahrhundert, die wir allerdings nicht lesen konnten. So machten wir es uns zur Aufgabe Wege und Mittel zu finden, damit wir das Geschriebene entziffern konnten. Nachdem wir diese Aufgabe meisterten, trafen wir auf einige Jugendliche und deren Tiere und wir wollten ihr Leben kennenlernen. Am Abend kamen zwei Lehrer*Innen zu uns und stellten uns einige Fragen zu etwaigen Themen wie der Industrialisierung und bekannten Persönlichkeiten. Wir bemerkten, dass wir vieles noch nicht wussten und fanden einiges über die Zeit, in der wir uns befinden, heraus. Nachdem wir unseren Wissensdurst endlich stillen konnten, fanden sich die Agrarökonom*Innen in einer Notlage wieder. Ein Großgrundbesitzer wollte die Felder von ihnen haben und bat ihnen an diese zu kaufen, da die Agrarökonom*Innen diese so oder so in nächster Zeit abgeben müssen. Doch diese weigerten sich und beharrten darauf, dass Ihnen ihre Arbeit doch sehr viel Spaß bereiten würde. Der Großgrundbesitzer gab sich nicht zufrieden und drohte Konsequenzen an. Nach diesem großen Schrecken gingen wir alle erschöpft ins Bett.
