Společně s detektivy jsme chtěli přijít Kryse na stopu. Bohužel se ale stopy a důkazy, které jsme našli, neukázaly jako dostatečně přesvědčivé a průkazné – najednou je totiž odvanul kouzelný vítr. Proto jsme se rychle vydali znovu do akce, abychom nasbírali další důkazy, indicie a pojmy a různými způsoby je předali své skupině – pomocí pantomimy, vysvětlování a kreslení. Ani tyto důkazy nám ale nakonec příliš nepomohly, a tak jsme se po vydatném obědě znovu ocitli spolu s detektivy v detektivní kanceláři. Byli jsme už úplně zoufalí a nevěděli jsme, co si počít, když se najednou objevil Olaf, aby nám pomohl. Speciálně pro nás si připravil 101 úkolů a otázek, které nás měly během 101 minut udělat chytřejšími. Při plnění úkolů jsme si ale připadali spíš zmatenější než chytřejší. Úkoly byly velmi matoucí, odváděly naši pozornost a s naším případem neměly vůbec nic společného. Během večeře jsme si otázky znovu promítali v hlavě a večer jsme Olafa znovu konfrontovali. Ten se nad naším obviněním rozčílil a prohlásil, že jsme nejspíš prostě jen zmoudřeli méně, než jsme čekali. Aby posílil naše schopnosti, připravil pro nás Olaf také kvíz, ve kterém jsme si mohli otestovat své znalosti v různých kategoriích. V poslední kategorii, kde se hádaly filmy, se ale najednou objevilo video z bezpečnostní kamery, na kterém byli vidět Sněhurka, Olaf a Kocour v botách, kterého ovládala Krysu. Najednou v místnosti zhaslo a Krysa vešla dovnitř. Společně s Olafem pak utekli s USB diskem, na kterém bylo toto důležité video s důkazem. Vydali jsme se za nimi – Krysa po sobě zanechala stopy tlapek, ale oba byli příliš rychlí a venku už byla tma a zima. Rozhodli jsme se proto v pronásledování pokračovat až následující den a rychle jsme se vydali do postelí, abychom ráno mohli vyrazit brzy a plní sil.
Zusammen mit den Detektiven wollten wir der Ratte auf die Fährte kommen, aber unglücklicherweise waren die Indizien und Beweise die wir fanden keine guten und handfesten Beweise – sie wurden von einem magischen Wind auf einmal weggeweht. Deswegen liefen wir schnell los, um Beweise, Indizien und Begriffen zu sammeln, und diese auf verschiedenste Weisen unserer Gruppe weiterzuberichten – durch Pantomime, Erklärungen und Zeichnungen. Diese Beweise haben uns aber nicht wirklich weitergeholfen, und wir fanden uns zusammen mit den Detektiven im Detektivbüro nach einem kräftigenden Mittagessen wieder. Total verzweifelt wussten wir nicht, was wir nun machen sollten, bis auf einmal Olaf auftauchte, um uns zu helfen. Er hatte extra für uns 101 Aufgaben und Fragen vorbereitet, die uns helfen sollten, schlauer zu werden, innerhalb von 101 Minuten. Durch das Lösen der Aufgaben fühlten wir uns aber eher dümmer als schlauer, die Aufgaben waren sehr ablenkend und verwirrend, und hatten ganz und gar nix mit unserem Fall zu tun. Wir ließen uns die Fragen während dem Abendessen nochmal durch den Kopf gehen, und konfrontierten Olaf am Abend nochmal. Dieser war über die Konfrontation empört und meinte, dass wir wahrscheinlich einfach dümmer geworden sind. Um unsere kognitiven Fähigkeiten zu stärken, hat Olaf ein Quiz für uns vorbereitet, wo wir unser Wissen in verschiedenen Kategorien testen konnten. In der letzten Kategorie, einer Film-Erraten-Kategorie, spielte aber auf einmal ein Video einer Überwachungskamera, wo man Schneewittchen, Olaf und den gestiefelten Kater sah, welcher von der Ratte kontrolliert wurde. Plötzlich wurde es im Raum dunkel und die Ratte kam herein. Gemeinsam mit Olaf liefen sie mit dem USB-Stick weg, auf welchen dieses wichtige Beweisvideo befand. Wir folgten ihnen, die Ratte hatte Pfotenspuren hinterlassen, doch die beiden waren zu schnell und draußen war es schon kalt und dunkel. Wir beschlossen die Verfolgungsjagd am nächsten Tag weiterzuführen und machten uns schnell auf den Weg in unsere Betten, damit wir morgen gekräftigt und früh starten können.
