Ráno pro nás začalo důležitým odhalením. Olaf nám prozradil, že pokud chceme dopadnout krysu, musíme nejprve najít všechny části ztraceného USB disku, na kterém se skrývají klíčové informace. Bylo jasné, že nás čeká náročná výprava, a tak jsme se bez váhání vydali na cestu. Během dne jsme pilně trénovali své detektivní schopnosti – učili jsme se rozpoznávat otisky jednotlivých postav, naslouchali jejich hlasům a snažili se zapamatovat si jejich podobu. Každé setkání nás posouvalo blíž k cíli, protože jsme postupně získávali jednotlivé části USB disku. Když se setmělo, podařilo se nám všechny části složit dohromady. Najednou jsme měli k dispozici všechny indicie potřebné k nalezení krysy. Neztráceli jsme čas a vydali jsme se do tmy po její stopě. Nakonec jsme ji objevili v jejím doupěti a podařilo se nám ji chytit.Unavení, ale spokojení jsme se vrátili zpět na hrad, kde jsme krysu zavřeli do vězení. S vědomím dobře vykonané práce jsme se odebrali k zaslouženému odpočinku – o jejím dalším osudu rozhodneme až ráno.
Der Morgen begann für uns mit einer wichtigen Enthüllung. Olaf verriet uns, dass wir, wenn wir die Ratte fangen wollen, zuerst alle Teile des verlorenen USB-Sticks finden müssen, auf dem sich die entscheidenden Informationen befinden. Es war klar, dass uns eine anspruchsvolle Reise erwartete, und so machten wir uns ohne zu zögern auf den Weg. Im Laufe des Tages trainierten wir fleißig unsere detektivischen Fähigkeiten – wir lernten, die Spuren der einzelnen Personen zu erkennen, hörten auf ihre Stimmen und versuchten, uns ihr Aussehen einzuprägen. Jede Begegnung brachte uns dem Ziel näher, denn nach und nach erhielten wir die einzelnen Teile des USB-Sticks. Als es dunkel wurde, gelang es uns, alle Teile zusammenzusetzen. Plötzlich hatten wir alle Hinweise, die wir brauchten, um die Ratte zu finden. Ohne Zeit zu verlieren, machten wir uns in der Dunkelheit auf ihre Spur. Schließlich entdeckten wir sie in ihrem Versteck und es gelang uns, sie zu fangen. Müde, aber zufrieden kehrten wir zur Burg zurück, wo wir die Ratte ins Gefängnis sperrten. Mit dem Gefühl, gute Arbeit geleistet zu haben, begaben wir uns zur wohlverdienten Ruhe – über ihr weiteres Schicksal werden wir erst am Morgen entscheiden.
