Včera jsme se rozhodli, že se staneme přírodní rezervací. Abychom se však tomuto cíli mohli alespoň trochu přiblížit, bylo nutné naši vesnici řádně uklidit. V kuchyni jsme drhli hrnce, na verandě smýčili podlahu, v umývárnách leštili kachličky. A když jsme pak ve své ustavičné práci konečně polevili… OJDA! Pod nánosy špíny z předešlých dní jsme objevili nadčasovou krásu naší vesnice.

Po obědě nám ale došlo, že na to, abychom se dokázali přírodní rezervací stát, musíme nabrat potřebné zkušenosti. Zatímco kluci odešli řádit k jezeru, holky obsadili naši vesnici. U jezera jsme uspořádali náš tradiční běh roštím; poté jsme vrhali koulí, a když nás i tohle omrzelo, uspořádali jsme zápas ve frisbee. To už se nám však dogrilovali vynikající špízy; těmi jsme se potom do sytosti ládovali. Když se poté kluci vrátili zpět do vesnice, našli tam, v oparu roztodivných parfémů, již svěží, navoněné, nalíčené ženštiny, které si odpoledne sami pro sebe rozhodně užily stejně tak jako kluci.

Kluci a holky si však nepadli do náruče hned po našem opětovném setkání, právě naopak: rivalita mezi nimi nebyla nikdy větší. Večer jsme tedy uspořádali dovednostní soutěž, která měla náš spor jednou provždy rozetnout. Třebaže kluci zvítězili s drobným bodovým náskokem, tato soutěž nás utvrdila v tom, že jsme si koneckonců přeci jen rovni. Naše vesnice je připravená stát se rezervací – co nám přinese zítřek ale zůstává ve hvězdách.

Wir haben heute morgen bemerkt, dass wir im Laufe der ersten Woche ziemlich viel Müll angesammelt haben. Aus diesem Grund haben wir unser Dorf erstmal aufgeräumt, damit wir genau so sauber sind, wie das andere Dorf, dass wir gestern besucht hatten.
Den Nachmittag verbrachten die Mädchen ihren Tag am Zeltplatz und die Jungen wanderten zu einem Weiher. Daraus folgte am Abend ein Kräftemessen zwischen Jungen und Mädchen. Der Abend endete in einem friedlichen Süßholzgeraspel.