Dnešní den začal oslavou. Včerejší vítězství a vyhnání turistů vedlo k naší dobré náladě. Když tu náhle – strašlivé zvuky motorových pil a těžkých strojů! Spěchali jsme, ale když jsme dorazili na místo, zkameněli jsme hrůzou a zděšením. Zmizely celé hektary zdravého deštného pralesa. Uprostřed zkázy se potloukaly dvě známé postavy, poslové katastrofy a zabijáci zdravých stromů. Na jakoukoli kritiku pohlíželi s lhostejností, ignorovali bolest, kterou způsobují a neskonale se radovali z vysokých zisků z právě založených plantáží ředkviček. Když je přestalo bavit poslouchat naše protesty (jakékoli další odlesňování ohrožovalo náš posvátný kokos), nasedli do auta a nechali nás v mrtvé krajině. To nás rozzlobilo. Rozhodli jsme se, že dokážeme vybudovat stejně dobrý průmysl jako ničitelé, ale pouze z obnovitelných zdrojů a bez masového ničení.
Po obědě jsme dobrodruhy provedli zdravou částí džungle a seznámili je s rostlinami, zvířaty a všemi dalšími krásami deštného pralesa. Po návratu jsme se chlubili, kdo má více znalostí, až málem došlo na rvačku. Naštěstí nás napadlo uspořádat soutěž o největšího znalce přírody všech dob. Unavení jsme se odebrali do svých stanů, když se opět ozvaly nenáviděné zvuky moderní techniky. Najednou se z křoví vynořilo auto, z něho vyskočili ničitelé a než jsme si stačili uvědomit, co se děje, popadli posvátný kokosový ořech a odjeli neznámo kam. Netroufli jsme si za nimi běžet, protože jsme byli tak vyčerpaní a šli jsme rychle spát s tím, že se zítra vydáme náš kokos hledat.
Der heutige Tag begann mit einer Feier. Der gestrige Sieg und die Abschreckung der Touristen führten zu unserer guten Stimmung. Aber plötzlich hörten wir die schrecklichen Geräusche von Kettensägen und schweren Maschinen! Wir beeilten uns, um herauszufinden, was diese Geräusche verursacht hatte. Ganze Hektar gesunden Regenwaldes waren verschwunden. Inmitten der Verwüstung stolzierten zwei vertraute Gestalten umher, die Boten des Unglücks und die Mörder der gesunden Bäume. Sie betrachteten jede Kritik mit Gleichgültigkeit, ignorierten den Schmerz, den sie verursachten, und freuten sich endlos über die Aussicht auf hohe Gewinne aus den Rettichplantagen, die sie gerade angelegt hatten. Als es ihnen zu langweilig war, unsere Proteste zu hören (jede weitere Abholzung bedrohte unsere heilige Kokosnuss), stiegen sie ins Auto und ließen uns in der toten Landschaft zurück. Das machte uns wütend. Wir beschlossen zu beweisen, dass wir eine gleich gute Industrie aufbauen können wie die Zerstörer, dabei aber nur mit erneuerbaren Ressourcen und ohne Massenvernichtung arbeiten werden.
Nach dem Mittagessen führten wir die Abenteurer durch einen gesunden Teil des Dschungels und machten sie mit den Pflanzen, Tieren und all den anderen Schönheiten des Regenwaldes vertraut. Nach unserer Rückkehr prahlten wir damit, wer mehr Wissen hatte, bis es fast zu einem Streit kam. Zum Glück hatten wir die Idee, einen Wettbewerb zu veranstalten, um den größten Naturkenner aller Zeiten zu ermitteln. Müde zogen wir uns danach in unsere Zelte zurück, als wieder die verhassten Geräusche der modernen Technik zu hören waren. Plötzlich tauchte ein Auto aus dem Gebüsch auf, die Zerstörer sprangen heraus und bevor wir überhaupt wussten, was geschah, hatten sie die heilige Kokosnuss an sich gerissen und fuhren in unbekannte Gefilde davon. Da wir uns so erschöpft nicht trauten ihnen zu folgen, gingen wir schnell schlafen mit dem Vorsatz, morgen auf die Suche nach der Kokosnuss zu gehen.
