Und es ist da – der letzte volle Tag im Wunderland. Und wir konnten ihn gar nicht anders verbringen als im Geiste des Friedenschlusses, der Freude und einer neu entstandenen Freundschaft.
Die Herzkönigin, die uns in der vergangenen Woche das Lachen und den Spaß verboten hat und uns unsere Einzigartigkeit zu nehmen wollte, hat gestern endlich verstanden, wie wichtig es ist, lachen zu können und Spaß zu haben. Am wichtigsten ist es, man selbst zu bleiben. Deshalb haben wir heute gemeinsam mit ihr ein Activity-Spiel veranstaltet, bei dem wir die verschiedensten Dinge gezeichnet, beschrieben und pantomimisch dargestellt haben. Die Königin war von dem Spiel begeistert und selbst überrascht, wie schön es ist, für eine Weile alle Regeln zu vergessen und einfach ganz unbeschwert Spaß zu haben.
Den Nachmittag widmeten wir den Vorbereitungen für ein großes Fest, das die Königin am Abend als Zeichen unserer neuen Freundschaft für uns veranstalten wollte. Gemeinsam bastelten wir jede Menge bunte Dekorationen, durch die das Wunderland wieder begann, wie der Ort auszusehen, an den wir vor einigen Tagen gekommen waren – fröhlich, verrückt und vor allem einzigartig.
Am Abend bewirtete uns die Königin zunächst mit einem großen Festmahl, und danach gab es nichts mehr, als die Feier so richtig in Gang zu bringen. Wir tanzten, lachten und genossen unseren letzten gemeinsamen Abend im Wunderland.
Und gerade beim Anblick all der Farben, des Lachens und der Freude wurde uns bewusst, dass unsere Reise wirklich zu Ende geht. Wir haben das Wunderland gerettet – aber vielleicht ein wenig anders, als wir es uns am Anfang vorgestellt hatten. Wir mussten die böse Königin weder besiegen noch eine große Schlacht gewinnen.
Es reichte, ihr zu zeigen, dass die Welt viel schöner ist, wenn jeder den Raum hat, er selbst zu sein.
Morgen steht für uns bereits die Heimreise an. Hinter uns lassen wir jedoch ein Wunderland, das wieder voller Farben, Lachen und Fantasie ist – und wir nehmen die Erinnerungen an eine Woche mit nach Hause, in der wir gemeinsam ein großes Abenteuer erlebt haben. Und auch wenn sich die Tore des Wunderlandes langsam hinter uns schließen, glauben wir, dass jeder von uns ein kleines Stück seines Zaubers mit nach Hause nehmen wird.

A je to tady poslední celý den v Říši divů. A nemohli jsme ho prožít jinak než ve znamení usmíření, radosti a nově vzniklého přátelství.
Srdcová královna, která nám celý uplynulý týden zakazovala smích a zábavu a snažila se nás připravit o naši jedinečnost, včera konečně pochopila, jak důležité je umět se smát, bavit se a především zůstat sám sebou. Dnes jsme proto společně s ní uspořádali hru Activity, při které jsme kreslili, popisovali a pantomimicky znázorňovali nejrůznější věci. Královnu hra nadchla a sama byla překvapená, jak příjemné je na chvíli zapomenout na všechna pravidla a jednoduše se upřímně bavit.
Odpoledne jsme věnovali přípravám na velkolepou oslavu, kterou pro nás chtěla královna večer uspořádat jako důkaz našeho nového přátelství. Společně jsme vyrobili spoustu barevných dekorací, díky kterým se Říše divů zase začala podobat místu, do kterého jsme před několika dny přišli – veselému, bláznivému a hlavně jedinečnému.
Večer nás královna nejprve pohostila velkolepou hostinou a potom už nezbývalo nic jiného než oslavu pořádně rozjet. Tančili jsme, smáli se a užívali si poslední společný večer v Říši divů.
A právě při pohledu na všechny ty barvy, smích a radost nám došlo, že naše cesta je opravdu u konce. Říši divů jsme zachránili – ale možná trochu jinak, než jsme si na začátku představovali. Nemuseli jsme porazit zlou královnu ani vyhrát velkou bitvu. Stačilo jí ukázat, že svět je mnohem krásnější, když v něm má každý prostor být sám sebou.
Zítra už nás čeká cesta domů. Za sebou ale necháváme Říši divů znovu plnou barev, smíchu a fantazie – a odvážíme si s sebou vzpomínky na týden, během kterého jsme společně prožili jedno velké dobrodružství. A i když se za námi brány Říše divů pomalu zavírají, věříme, že malý kousek jejího kouzla si každý z nás odveze domů.

Unser Morgen begann nicht gerade vielversprechend. Wir erwachten in einem grauen und traurigen Wunderland. Die einst so fröhlichen Bewohner waren kaum wiederzuerkennen – alle saßen nur niedergeschlagen da und starrten abwesend in die Ferne. Wir konnten nicht begreifen, wie in nur einer Nacht all die Magie und Freude verschwinden konnte.

Deshalb zögerten wir nicht, als Alice uns aufforderte, uns ihr anzuschließen und gemeinsam das Schloss der Herzkönigin zu finden. Der Weg war lang und beschwerlich, doch schließlich standen wir vor den Toren des Schlosses. Von den Zinnen blickten die Soldaten der Königin auf uns herab. Zunächst versuchten sie, uns am Betreten zu hindern, und lieferten sich sogar einen Kampf mit uns. Sie waren jedoch von der endlosen Arbeit so erschöpft, dass sie schließlich zustimmten, mit uns zu sprechen.

Wir fragten sie, ob ihnen ihre Arbeit überhaupt Spaß mache. Sie gaben zu, dass dies nicht der Fall sei und dass sie von den endlosen Diensten schon furchtbar müde seien. Daraufhin boten sie uns einen Deal an: Wenn wir für sie einen unterhaltsamen Nachmittag organisieren, würden sie uns ins Schloss lassen. Die Wettbewerbe, die wir vorbereitet hatten, waren ein großer Erfolg, und so hielten die Soldaten ihr Versprechen ein.

Im Inneren des Schlosses fanden wir die Königin, die zusammen mit unseren Freunden saß. Diese kauerten so weit wie möglich von Ihrer Majestät entfernt. Der sonst so energiegeladene Hutmacher saß niedergeschlagen über einem Stapel Dokumente, während sich die Katze Šklíba in einer Ecke des Raumes zusammenkauerte.

Wir stürmten mit einem großartigen Plan herein – die Königin zum Lachen zu bringen. Schließlich kann doch niemand Spaß hassen, wenn er erst einmal weiß, wie es ist, wirklich zu lachen! Es bedurfte einiger Versuche, aber schließlich gelang es uns. Die Königin lachte!

Naše ráno nezačalo zrovna nejlépe. Probudili jsme se do šedivé a smutné Říše divů. Kdysi radostné obyvatele jsme téměř nepoznávali – všichni jen sklíčeně seděli a nepřítomně hleděli do dáli. Nedokázali jsme pochopit, jak se během jediné noci mohla vytratit veškerá magie a radost.

Proto jsme neváhali, když nás Alenka vyzvala, abychom se k ní přidali a společně našli hrad Srdcové královny. Cesta byla dlouhá a náročná, nakonec jsme však stanuli před hradními branami. Z cimbuří na nás shlíželi královnini vojáci. Nejprve se nám snažili zabránit ve vstupu a dokonce se s námi pustili do boje. Byli však tak vyčerpaní nekonečnou prací, že nakonec souhlasili, že si s námi promluví.

Zeptali jsme se jich, zda je jejich práce vůbec baví. Přiznali, že ne a že už jsou z nekonečných služeb strašlivě unavení. Poté nám nabídli dohodu: když pro ně uspořádáme zábavné odpoledne, pustí nás do hradu. Soutěže, které jsme připravili, slavily velký úspěch, a vojáci tak svůj slib dodrželi.

Uvnitř hradu jsme našli královnu sedící společně s našimi přáteli. Ti se krčili co nejdále od Její Výsosti. Jindy energický Kloboučník sklíčeně seděl nad hromadou dokumentů, zatímco kočka Šklíba se choulila v rohu místnosti.

Vtrhli jsme dovnitř se skvělým plánem – rozesmát královnu. Nikdo přece nemůže nenávidět zábavu, když pozná, jaké to je se skutečně smát! Bylo potřeba několik pokusů, ale nakonec se nám to podařilo. Královna se rozesmála!

V tu chvíli pochopila, jakou chybu udělala, když v Říši divů zakázala smích a radost. Trochu nejistě, snad dokonce omluvně, sundala Šklíbě obojek a Kloboučníkovi znovu nasadila jeho klobouk. Nakonec prohlásila, že se chce naučit mít ze života radost. A s tím jí po zaslouženém odpočinku velmi rádi pomůžeme!

Heute wollten uns die Herzkönigin und ihre Soldaten zeigen, wie gehorsam die Bewohner unter ihrer Herrschaft sind und wie gewissenhaft sie ihren Willen erfüllen können. Deshalb hatten sie insgesamt 111 Aufgaben für uns vorbereitet, die wir erfüllen mussten. Es ging vor allem um die Verehrung der Königin und die Erfüllung verschiedenster Aufgaben, die Ihre Königliche Hoheit zufriedenstellen sollten.
Damit uns die Königin ihre Macht noch deutlicher vor Augen führen konnte, mussten wir uns am Nachmittag in die Natur begeben und die unterschiedlichsten Lebewesen fangen, die im Wunderland ein „zu freudevolles“ Leben führen.
Am Abend versuchte der Hutmacher weiterhin, unsere Stimmung zu verbessern und er er selbst zu bleiben. Deshalb veranstaltete er eine Modenschau, bei der wir uns wie die Bewohner dieser magischen Welt kleideten. Wir versuchten, die Königin selbst nachzuahmen, verkleideten uns als ihre Soldaten und genossen gemeinsam einen Abend voller Spaß und Unterhaltung.
Doch plötzlich tauchte die Herzkönigin mit ihren Soldaten wieder auf. Sie konnten all den Spaß nicht ertragen – und schon gar nicht die Tatsache, dass wir ihn auf Kosten der Königin genossen. Für den Hutmacher bedeutete das das Ende. Die Soldaten der Königin verhafteten ihn, nahmen ihm seinen Hut ab und schleppten ihn in die Büros. Aus dem authentischsten und einzigartigsten Bewohner des Wunderlandes wollen sie nun einen gewöhnlichen Büroangestellten machen.

Dnes nám Srdcová královna a její vojáci chtěli ukázat, jak poslušní jsou obyvatelé pod její vládou a jak svědomitě dokážou plnit její vůli. Připravili si proto pro nás celkem 111 úkolů, které jsme museli splnit. A o co vlastně šlo? Především o uctívání královny a plnění nejrůznějších úkolů, které měly uspokojit Její královskou Výsost.
Aby nám královna ještě více předvedla svou moc, museli jsme se odpoledne vydat do přírody a pochytat nejrůznější tvory žijící v Říši divů.
Večer se Kloboučník dál snažil zlepšit nám náladu a zůstat sám sebou. Uspořádal proto módní přehlídku, během níž jsme se oblékali jako praví obyvatelé tohoto kouzelného světa. Vyzkoušeli jsme si napodobit samotnou královnu, převlékli jsme se za její vojáky a společně si užívali večer plný zábavy.
Vtom se však znovu objevila Srdcová královna se svými vojáky. Nedokázali snést všechnu tu zábavu – a už vůbec ne skutečnost, že jsme si ji užívali na královnin účet. Pro Kloboučníka to znamenalo konec. Královnini vojáci ho zatkli, sebrali mu jeho klobouk a odvlekli ho do kanceláří. Z nejautentičtějšího a nejjedinečnějšího obyvatele Říše divů teď chtějí udělat obyčejného kancelářského zaměstnance.

Heute Morgen trafen wir erneut die Bewohner des Wunderlandes. Trotz der Präsenz der Herzkönigin und ihrer Soldaten blieben der Hutmacher und Alice weiterhin optimistisch und energiegeladen. Auch die Grinsekatze grinste munter vor sich hin. Sie lud uns ein, weitere Tiere des Wunderlandes kennenzulernen. Weil es aber regnete, hatten sie sich alle versteckt und wir versuchten, sie im Wunderland-Casino zu finden. Dort spielten wir viele unterhaltsame Spiele, bei denen wir Geld verloren, aber auch wieder gewonnen haben. Unser Spaß wurde aber von der Herzkönigin unterbrochen. Sie war wohl auf unser Lachen und unsere Freude aufmerksam geworden und wollte es unterbinden. Mit einer Halskrause versteckte die Königin einfach das Lachen der Grinsekatze! Um unsere Disziplin zu verbessern, veranstaltete die Herzkönigin am Nachmittag dann eine Sportolympiade, bei der wir unsere Kräfte, Balance und Geschicklichkeit unter Beweis stellten und etwas Ordnung in unsere chaotische Gruppe brachten. Am Abend folgte dann ein unterhaltsames und lehrreiches Quiz über das Wunderland. So ging ein weiterer schöner Tag hier in Gaisthal zu Ende und wir schlüpften erschöpft, aber glücklich in unsere Schlafsäcke.

Dnes ráno jsme se znovu setkali s obyvateli Říše divů. Kloboučník s Alicí zůstávali optimističtí a plní energie i přes přítomnost Srdcové královny a jejích vojáků. Mhouřila se na nás a vesele se usmívala i Kočka Šklíba, která nás pozvala k seznámení s dalšími zvířaty z Říše divů. Protože ale pršelo, všechna se schovala a my jsme se šli zabavit do Kasina Říše divů. Zahráli jsme si tam spoustu zábavných her, při kterých jsme peníze sice ztráceli, ale pak zase získávali zpět. Naši zábavu však přerušila Srdcová královna. Očividně ji přilákal náš smích a radost, které se rozhodla učinit přítrž. Pomocí krčního límce jednoduše schovala úsměv Kočky Šklíby! Aby utužila naši kázeň, uspořádala královna odpoledne sportovní olympiádu, na které jsme prověřili svou sílu, rovnováhu i obratnost, a vnesla tak trochu řádu do naší chaotické skupiny. Večer pak následoval zábavný a poučný kvíz o Říši divů. Tak skončil další krásný den zde v Gaisthalu a my jsme vyčerpaní, ale šťastní vklouzli do svých spacáků.

Der erste ganze Tag im Zeltlager ist vorbei! Der Morgen begann damit, dass wir an einem unbekannten Ort, dem Wunderland, aufgewacht sind. Gestrandet und allein bummelten wir durch die Gegend, bis wir dem Hutmacher, einem Freund des Kaninchens, begegnet sind. Der Hutmacher stellte uns den Bewohner vor und wir verbrachten einen schönen Vormittag mit Tanz-, Sing- und Bastelstunden. Am Nachmittag schauten wir uns in ein paar Geschäften um. Durch schlauen Zwischenhandel kamen wir auch zu einem kleinen Vermögen, welches wir zum Kauf eines magischen Geschenkes für den Hutmacher verwendet haben. Am Abend ignorierten wir die Warnungen des Kaninchens und organisierten ein Lagereuer, welches bis spät in die Nacht dauerte. Allerdings hielt die Freude nicht lange an. Die Herzkönigin tauchte mit ihren Soldaten auf. Woraufhin sie entschloss dem Ganzen ein frühes Ende zu bereiten, aus Angst vor ihrem Zorn verzogen wir uns in unsere Zelte.

První celý den v tábořišti! A probudili jsme se na neznámém místě. Včera jsme prolezli králičí norou a dneska jsme se probudili v Říši divů. Sami v neznámém světě jsme se cítili ztracení, dokud jsme nepotkali Kloboučníka. Vtipný a trochu zmateně vypadající kamarád bílého králíka nás představil místním. S nimi jsme strávili krásné dopoledne plné tance, zpěvu a tvoření. Odpoledne jsme se chtěli podívat po místních obchodech a pomocí překupnictví jsme se dostali k nemalému jmění. Abychom se Kloboučníkovi odvděčili, koupili jsme mu nový klobouk. Večer jsme ignorovali králíkova varování a uspořádali táborák, který trval až do pozdních večerních hodin. To se nám ale nevyplatilo. Z ničeho nic se totiž objevila Srdcová královna se svými vojáky. Rozmanitost našich zájmů a osobností se jí znelíbila, a tak s křikem rozpustila naše radostné shromáždění. Překvapení její zlostí jsme se radši na noc uklidili do stanů.