Náš poslední celý den se nesl v duchu chystaných voleb. Nejdříve jsme si však dali fotbalový souboj účastníků a vedoucích. Napínavé a vyrovnané souboje strhly všechny k hlasitému fandění.
Odpoledne jsme se věnovali volebním kampaním jednotlivých stran. Všichni noví politici se nám představili, uvedli své programy a na krátkém divadle ukázali jejich důležitost. Pak už jsme se všichni věnovali psaní marionetek, přáníček a loučení se s táborem.
Po fantastické večeři jsme to pořádně rozjeli na diskotéce a po posledních pár ploužácích jsme zapálili pochodně a vydali se na tradiční pochod táborem. Cestou jsme ještě všichni podepsali základací listinu našeho nového města a vhodili své hlasy do volební urny. Pak jsme se shromáždili na verandě a zrekapitulovali si svoje uplynulé dny. Nakonec jsme si rozdali dárky, zažili si svoji poslední večerní slavnost a odešli spát.

Den letzten kompletten Tag im Projekt der perfekten Stadt haben wir mit dem beliebten Tagesordnungspunkt der Agenda begonnen, in dem die Jüngsten der Stadt gegen die Alteingesessenen antraten. Dabei mussten die jungen Hüpfer leider feststellen, dass sie leider noch nicht über die Erfahrung der Alten verfügen.
Am Nachmittag trug jede Partei ihr Wahlprogramm bei den TV-Duds vor, um Stimmen im Wahlkampf für sich zu gewinnen.
Am Abend feierten wir das Gelingen des Projektes in vollen Zügen. Wir durften uns alle in das goldenen Buch der Stadt und die Gründungsurkunde der Stadt eintragen. Als Highlight wurden am Ende freie und demokratische Wahlen abgehalten.
Nach einem feierlichen Abschlusskreis, indem wir das abgeschlossene Projekt revue passieren liesen und jeder der Teilnehmer des Projekts noch ein kleines Dankeschön erhielt, gingen wir für die letzte Nacht hier in unserer schönen Stadt ins Bett.

Ráno jsme se probudili do krásného dne a dali si snídani pod širým nebem. Po ní nás opět překvapili diktátoři. Vysmívali se nám, že se již nemůžeme vrátit zpět, protože nám zamknuli město. Klíč od něj schovali neznámo kam a odjeli autem. Vydali jsme se je pronásledovat, a přestože nám ujeli, stačili poztrácet několik poznámek. Z těch se nám povedlo vydedukovat, kde se nachází klíč od města. Ten jsme našli a vydali se opět odemknout náš Gaisthal.
Město bylo skutečně zamčené, naštěstí jsme měli čím ho otevřít. My jsme se šťastně vrátili, diktátoři už se mezi nás neodvážili a my jsme tak mohli začít oslavovat.
Později, když jsme jsme oslavy ukončili a trochu si odpočinuli, vytanula nová otázka. Jak vlastně budeme rozhodovat o svém osudu dále? Jak si budeme vládnout? Na krizovém zasedání se tedy sešli představitelé původních gaisthalských stran a rokovali. Po dlouhé debatě se rozhodli, že bude nejlepší, když založíme úplně nové strany a vrátíme se k demokracii.
Občané mezi sebou začali hovořit a domlouvat se na založení nových stran, vymýšlení volebních programů a kampaní. Zítra máme na programu představení nových stran a volby do parlamentu. Tak ať vyhrají ti nejlepší a nejschopnější!

Nach einer ruhigen Nacht unter klarem Sternenhimmel wachten wir alle erschöpft vom vergangenen Tag auf um ein leckeres Frühstück am Weiher zu genießen. Als wir jedoch gerade den letzten Bissen der Semmel runtergeschluckt hatten, kam das Auto der Diktatoren angerauscht und heraus sprangen die zwei und teilten uns mit, dass sie unsere Stadt abgesperrt und den Schlüssel versteckt haben. Danach brausten sie ab, zwei von uns versuchten sie aufzuhalten, konnten jedoch nur noch Hinweise aufsammeln, die sie verloren hatten.
Um den unterschiedlichen Hinweisen möglichst schell nachgehen zu können teilten wir uns in Gruppen auf und sprinteten los. Nachdem wir den Schlüssel gefunden hatten, machten wir uns auf den Weg zurück in die Stadt und sperrten die Stadt wieder auf.
Am Nachmittag hielten die drei Parteien eine Krisensitzung ab um endlich eine Lösung zu finden, was unsere neue Staatsform sein sollte. Die Stadtbewohner wurden aufgefordert eigene Parteien zu gründen und ein Wahlprogramm aufzustellen. Alle stimmten begeistert ein und machten sich an die Arbeit.
Für den nächsten Abend wurden Wahlen angekündigt.

Ani včerejší události nezabránily diktátorům, aby nám znepříjemňovali další den. Ráno nás totiž překvapili brutální rozcvičkou. Ne každému se chtělo cvičit a ti méně pohybliví dostali za trest několik cviků navíc.
Již při vstávání jsme však dostali tajný dopis s pokyny, co dělat, abychom tyrany svrhli. Po snídani jsme se tedy po skupinách vydali na dlouhou cestu. Při ní jsme potkávali různé lidi, kteří nás ponoukali, abychom se zamýšleli nad různými formami společenského uspořádání, kterými naše město prošlo.
Později večer, když jsme se utábořili u ohně, jsme si i zazpívali a povyprávěli si strašidelné příběhy. Vtom však přišel tajemný muž, který nám oznámil, že diktátoři odhalili naši pozici a my se musíme, opět po skupinách, abychom neupoutali pozornost, vytratit na bezpečné místo. Nebylo to vůbec lehké a spousta z nás se velmi bála, ale nakonec jsme se tam všichni v pořádku dostali a mohli jsme tak klidně usnout.

Um den Machenschaften der Diktatoren zu entgehen organisierte sich der Untergrund und fiel zum stillen Widerstand auf in Form einer leisen und heimlichen Flucht aus der Stadt. Auf dem Weg trafen wir auf die alten Staatsoberhäupter unserer Stadt und machten ihnen klar, was an ihrer Staatsform gut beziehungsweise schlecht fanden.
Am Abend schlugen wir unser Lager an einem Weiher auf um dort am Lagerfeuer zu grillen. Wie es sich für ein Lagerfeuer gehört sangen wir dort auch und lauschten Gruselgeschichten. Müde und erschöpft vom Tag fielen wir ins Bett.

Včera jsme si mysleli, že nám už žádné přepady nehrozí. Nemohli jsme se mýlit více. Když jsme se chtěli nasnídat, našli jsme naši verandu ve zpustošeném stavu. Lavičky a stoly byly povalené, rozházené a na zemi ležela spousta odpadků. Vůbec jsme netušili, co bychom vlastně měli dělat. Naštěstí se mezi námi našly dvě persony, které nás zorganizovaly k úklidu a my jsme se tak mohli nasnídat. Tyto dvě výrazné a charismatické osobnosti jsme posléze jednohlasně zvolili za své lídry.
Ne každému se tato nová forma vlády líbila. Noví diktátoři se dozvěděli, že se zrodilo hnutí odporu. Tito revolucionáři ke komunikaci používají rádia starého typu. Abychom je mohli odposlouchávat, potřebovali jsme také jedno takové. Povedlo se nám jej najít, ale chyběla mu anténa, kterou jsme si museli vyhandlovat a vysoutěžit. Naši šéfové mezitím začali zabavovat různé věci a vydávat omezující vyhlášky určené především k potlačení kontrarevoluce. Místo toho nás pouze rozladili a rebelské hnutí nabylo na síle.
Odpoledne jsme absolvovali kurz přežití, abychom se v případě vítězství kontrarevoluce dokázali ubránit. Kupříkladu jsme si trochu zacvičili, učili se poznávat byliny, zjistili, jak získat vodu v přírodě a krátce si osvěžili, jak poskytovat první pomoc.
Jelikož opozice zesílila, rozhodli se vůdci vydat ještě více zákazů. Zakázali například světlo a nám přikázali, abychom se bez něj naučili žít. Zatímco jsme tomu věnovali čas, kontrarevolucionáři nám tajně vrátili zabavené věci. Diktátoři potom zjistili, že rebelové jsou již velmi silní a v posledním zoufalém odporu se rozhodli spálit zabavené věci. Brzy však zjistili, že vlastně nemají co pálit. Mezitím se vzedmula velká vlna odporu a diktátoři měli co dělat, aby stihli utéct. Začíná to být zajímavé a zítřejší dění bude určitě velmi zajímavé.

Nachdem die Stadt heute Nacht schon wieder überfallen worden war rißen Bene und Tynka, die gestern schon etwas Ordnung in die Stadt gebracht hatten, die Macht an sich und bekamen den Statdtschlüssel. Am Vormittag kam einem alten Mann zu Ohren, dass es eine Untergrundbewegung gegenüber den Diktatoren geben soll und veranlasste die Reparierung eines Radios womit die Diktatoren diese abhören konnten. Im Laufe des Tages führten die beiden immer mehr Vebote ein, wie zum Beispiel das Verbot der rechten Hand beim Essen oder das Führen von schmutzigen Geschirr. Am Nachmittag erlernten wir coole Tricks, um uns vor weiteren Vorfällen zu schützen und danach die Fähigkeiten, die sie zuvor erlernt hatten angewendet. Am Abend haben wir zur Belustigung der Diktatoren verschiedene Aufgaben erledigt. Nachdem wir fertig waren entschieden sich die beiden Diktatoren dazu aus Gründen der Untergrundbewegung die Handys, die sie am Vormittag aus Sicherheitsgründen eingesammelt hatten, zu verbrennen. Doch die Handys waren verschwunden und dadurch regten sich die beiden immer mehr auf und wurden letzendlich aus Schutzgründen von ihren beiden Bodyguards weggebracht.

Včerejší usínání pod hvězdami v nás všech navodilo uvolněnou náladu a ráno jsme vstávali velmi zvolna. Kdo nechtěl, nemusel ani na rozcvičku, ani na ranní slavnost. Máme přece anarchii, každý si dělá, co se mu líbí. Celý den se nesl ve velmi uvolněném duchu, všichni dělali to, na co měli zrovna náladu. Někdo se učil chodit na slackline, někdo vyráběl ozdoby, někdo se třeba jen tak poflakoval a užíval si krásného počasí.
Celý den se nesl v duchu anarchie, nikdo se ničím nestresoval. Všechno dobré však musí někdy skončit. Záhy totiž naši rozvolněnou atmosféru narušil vpád party zlodějů, kteří nám ukradli vlajky, sladkosti z Pampíku, různé karetní hry, některým dokonce i talíře a nepořádek, který jsme tu měli, se proměnil v naprostý chaos. Na tento útok nebyl vůbec nikdo připraven a i přes ojedinělé snahy o obranu nám zloději utekli. Pomalu nám začínalo docházet, že anarchie není ideální. Absence řádu, discipliny a pozornosti způsobila naši neopatrnost, která dovolila zlodějům, aby nás mohli okrást. Začali jsme tedy uklízet a znovu zavádět nějaký řád.
Když bylo všechno hotovo a my jsme se najedli, byli jsme připraveni získat zpátky svoje věci a chytit zloděje. Když se nám to povedlo, mohli jsme se se zlepšenou náladou odebrat do stanů ke spánku a těšili se, co nám přinese další den.

Nachdem wir in die Stadt zurückgekehrt waren, stellten wir nach der Abendfeier Mitglieder der Partei, während diese eines der Zelte durchwühlten. Aufgebracht und stinksauer wurden sie vertrieben und wir beschlossen erstmal keine Regeln mehr in der Stadt walten zu lassen. Somit war jedem freigestellt, wo er die Nacht schlafen würde und die Idee draußen unter klarem Sternenhimmel zu nächtigen fand großen Zuspruch.
Am nächsten Morgen verlief das Wecken sehr laisser-faire. Wer aufstehen wollte, durfte aufstehen und wer noch ein bisschen die Gemütlichkeit des Bettes genießen wollte, durfte dies auch gerne tun. Als es dann Zeit für Frühstück war, zeigten sich die ersten Schwierigkeiten des Lebens ohne Regeln. Da sich niemand anstellen musste, drängelten alle vor, nur wenige saßen an den Tischen und ein geregeltes Nachholen gab es auch nicht.
Langsam wurde der Wunsch laut eine Art Festival zu starten, bei der jeder Stadtbewohner genau das machen konnte, worauf er Lust hatte. Das führte dazu, dass einige Bewohner batikten, andere ihr Können auf der SlackLine unter Beweis stellten, Freundschaftsbänder geknüpft und andere coole Sachen.
Am Nachmittag wurde die Stadt dann von den Süßigkeiten Dieben überfallen, gegen die wir uns nicht wehren konnten, weil alle Stadtbewohner unorganisiert in der Gegend rumliefen. Aufgewühlt durch die Geschehnisse gingen wir früh schlafen.