Včera jsme úspěšně vyrvali mloka z hamižných rukou našich dvou ropných magnátů, a tak jsme si usmysleli, že naše dopoledne bude trochu uvolněné. Po namáhavém včerejším pochodu jsme se museli všichni zkultivovat; brzy se tak chrapot ze stanů smísil s parou ze sprch.

Posléze jsme však zjistili, že naše výhra nebyla úplně stoprocentní. Z pohledu administrativy to vlastně nebyla výhra vůbec žádná. Vesničani byli naprosto paralyzováni nátlakem úředníků posedlých formuláři a regulacemi, a proto jsme vzali věci do vlastních rukou. Ať už se jednalo o nabubřelého tajemníka z ministerstva životního prostředí nebo o předsedu odboru pro posouzení způsobilosti k ochraně výjimečné krajinné oblasti z hlediska dlouhodobé kulturní, sociální a ekonomické politiky, nás to nezastavilo: nakonec jsme formulář se všemi náležitostmi – ověřeními, doporučeními, kolky, podpisy a razítky  – hrdě položili tajemníkovi na stůl.

Po vydatné večeři jsme o trochu více než 111 minut strávili plněním přesně 111 úkolů: od úkolů herkulovských, přes úkoly pouze mírně vyčerpávající, včetně úkolů kreativních a hloubavých až po úkoly fádní, které snad netřeba vůbec plnit. Ani jsme si nevšimli, že další den utekl jako voda. Naším posledním úkolem se tak stalo čištění zubů; nepřemýšlejíce nad dalšími úkoly zítřka jsme se znaveni zavrtali do svých spacáků.