Dnes jsme s Willym konečně dorazili do Indie, kde se nám stalo něco strašného. Potvrdilo se Willyho podezření, že se nám někdo snaží naši cestu překazit, a to tím nejhorším způsobem – někdo se jej pokusil otrávit! Naštěstí však existuje lék, který musel být nalezen a podán do čtyřiadvaceti hodin, aby mohl můj milý Willy žít. Naši malí kamarádi se tedy vydali na předlouhou cestu, museli se vrátit zpět do všech již navštívených zemí a přivézt odtud všechny potřebné ingredience k přípravě léku. Vše proběhlo hladce a večer jsem u ohně nabyla jistoty, že se nám to podaří. Ale ouha – lék byl ukraden a naši přátelé se ještě v noci museli vydat najít náš drahocenný poklad s vytouženým lékem. Minuty ubíhaly jako splašené, Willymu už zbývalo jen pár chvil. Díky našim kamarádům jsem ale už po chvíli mohla padnout svému drahému kolem krku a vydat se s ním dál na cestu…

Opět se hlásí váš Willy Fog. Dnešní den byl pro nás s Romi opravdu velmi náročný, neboť jsme navštívili hned dvě země a ne ledajaké země – největší Rusko a nejlidnatější Čínu. Na cestě jsme opět prožili několik velmi nebezpečných zážitků, a když o tom mluvíme, tak čím dál víc mám odůvodněný pocit, že tyto komplikace v průběhu naší cesty kolem světa nejsou pouhou náhodou, ale že jsou organizovány někým cíleně. Dokonce mám i velmi důvodné podezření, které si zatím nechám pro sebe. Tuto mou domněnku mi dnes potvrdila i skutečnost, že jsme v průběhu cesty vlakem Transsibiřskou magistrálou z Ruska do Číny odhalili konkrétního záškodníka, který chtěl náš vlak vyhodit do vzduchu. Naštěstí se nám to podařilo včas těsně před tím, než hodlal svůj ďábelský plán zrealizovat. Jinak se nám i našim malým cestovatelům daří co se počasí týče čím dál lépe – dnes jsme již téměř celý den prožili v blahodárném sluníčku a z nebe první den nespadla ani jedna sebemenší kapka. Na programu jsme v průběhu naší dnešní cesty měli kromě jiného hry bez hranic neboli nejrůznější zábavná stanoviště, dále hon právě na již zmíněného záškodníka a večer vyplněný hrami známými nám všem zejména z televizní obrazovky. Mám takové neblahé tušení a mrazení v zádech, že zítra nás čeká opravdu náročný a namáhavý, nástrahami naplněný další den. Vždyť naše cesta se pomalu, ale jistě, chýlí ke konci…

Můj drahý Willy se tedy rozhodl, že podnikne dobrodužnou cestu kolem světa za sedm dní a já jsem ho v tom přece nemohla nechat samotného. Z Itálie jsme se rychle přesunuli do Egypta, kde mne nějaký místní obchodník chtěl vyměnit za pět velbloudů. Willy mne ale nedal, tak jsme se mohli v klidu vydat dále. Bohužel nás však zastihla písečná bouře a už už to vypadalo, že nebudeme moci pokračovat v cestě. Všechno jsme ale zvládli opravit a mohli pokračovat dál. Naši malí kamarádi jsou nám neustále v patách a pomáhají nám, seč jim síly stačí. Dnes kvůli nám museli dokonce podstoupit cestu časem, aby nám ze starověkého Egypta donesli potřebné věci. Pak si to ovšem vynahradili nádherným relaxačním odpolednem. Willy si s chlapci připravil šašlik a já jsem se s děvčaty věnovala svému zevnějšku a společně jsme si udělaly pudingovou pochoutku. Večer jsme se všichni sešli u táboráku a pak ještě podnikli dobrodružnou stezku odvahy. Dnes byl opravdu krásný den, plný překvapení, zábavy a dobrodružství. Zítra zase musíme pokračovat dál a já už se moc těším, jakým směrem se bude naše cesta ubírat. Willy si totiž směr cesty nechává pro sebe a každá další země je pro nás překvapením…

Jsem Willy Fog, všem známý, mám dobrodružné plány, dlouhou cestu chystááám… Tak tuto moji písničku možná někteří z vás znají, že? Ano, jsem to já, hlásí se vám Willy Fog. A abych byl úplně přesný, což je jedna z mých charakteristických vlastností, dlouhou cestu nechystám, ale na dlouhou cestu jsem se již vydal. Započalo to včerejšího večera, kdy jsem se po uzavření sázky s vychloubačným ředitelem akademie vydal na riskantní a dobrodružnou cestu kolem světa za sedm dní. S sebou jsem si samozřejmě vzal svoji drahou Romi a po nedlouhém přemlouvání i 50 malých česko-německých kamarádů. Cesta do dnešního dne probíhala přesně podle mého precisně vytvořeného časového plánu, tzn. jsme se všichni ocitli ve slunečné Itálii s krátkou přestávkou v šikmo věžaté Pise. Počasí nám sice celý den vůbec nepřálo, když pršelo, pršelo a pršelo, ale nenechal jsem si společně s malými kamarády naši cestu znechutit. Vždyť, kdy se mi opět taková příležitost poštěstí? Původně naplánovaný program jsme sice museli drobně obměnit, ale i přes vyšší mocí vytvořená nepříjemná překvapení to nikdo téměř ani nezaregistroval. Naučili jsme se tak tancovat, zpívat a základní výrazy řeči našich nových kamarádů, dále jsme společně absolvovali „protidešťové“ hry a drobně jsme nahlédli do zákulisí hazardu… První vážnější komplikace programu naší cesty se ukázala záhy v Pise, kde nevím, zda-li nešťastnou náhodou či úmyslně, se nám porouchala lokomotiva. Naštěstí nám domorodci doporučili zdejšího bláznivého vědce, který vynalezl doposud ne zcela odzkoušený super vlak, který údajně i létá…

Do druhého dne se ještě probudili pouze čeští účastníci, ale po velmi tvůrčích zájmových skupinách, při kterých popustili uzdu své fantazii a vytvořili spoustu kreslených zvířátek, plastelínových figurek a ozdobili se novými korálkovými náramky, se konečně seznámili se svými novými kamarády z Německa. Při odpolední vědomostní soutěži si už vyzkoušeli, že i bez jakékoliv znalosti cizího jazyka se mohou bez problémů domluvit a soutěžit v jednom týmu. Večer se díky dalším hrám poznali ještě blíže a pak se už objevil hlavní hrdina dne, velevážený gentlemanWilly Fog, který se se záludným a samolibým ředitelem světoznámé gaisthalské akademie vsadil, že dokáže vlakem objet celý svět pouze za sedm dní. Úkol je to opravdu velmi těžký, a proto mu budou děti celou dobu pomáhat. Od zítřka už předáváme slovo samotnému Willymu, aby se s Vámi podělil o své dojmy z této dobrodružné cesty.