Dnešní den začal oslavou. Včerejší vítězství a vyhnání turistů vedlo k naší dobré náladě. Když tu náhle – strašlivé zvuky motorových pil a těžkých strojů! Spěchali jsme, ale když jsme dorazili na místo, zkameněli jsme hrůzou a zděšením. Zmizely celé hektary zdravého deštného pralesa. Uprostřed zkázy se potloukaly dvě známé postavy, poslové katastrofy a zabijáci zdravých stromů. Na jakoukoli kritiku pohlíželi s lhostejností, ignorovali bolest, kterou způsobují a neskonale se radovali z vysokých zisků z právě založených plantáží ředkviček. Když je přestalo bavit poslouchat naše protesty (jakékoli další odlesňování ohrožovalo náš posvátný kokos), nasedli do auta a nechali nás v mrtvé krajině. To nás rozzlobilo. Rozhodli jsme se, že dokážeme vybudovat stejně dobrý průmysl jako ničitelé, ale pouze z obnovitelných zdrojů a bez masového ničení.

Po obědě jsme dobrodruhy provedli zdravou částí džungle a seznámili je s rostlinami, zvířaty a všemi dalšími krásami deštného pralesa. Po návratu jsme se chlubili, kdo má více znalostí, až málem došlo na rvačku. Naštěstí nás napadlo uspořádat soutěž o největšího znalce přírody všech dob. Unavení jsme se odebrali do svých stanů, když se opět ozvaly nenáviděné zvuky moderní techniky. Najednou se z křoví vynořilo auto, z něho vyskočili ničitelé a než jsme si stačili uvědomit, co se děje, popadli posvátný kokosový ořech a odjeli neznámo kam. Netroufli jsme si za nimi běžet, protože jsme byli tak vyčerpaní a šli jsme rychle spát s tím, že se zítra vydáme náš kokos hledat.

Der heutige Tag begann mit einer Feier. Der gestrige Sieg und die Abschreckung der Touristen führten zu unserer guten Stimmung. Aber plötzlich hörten wir die schrecklichen Geräusche von Kettensägen und schweren Maschinen! Wir beeilten uns, um herauszufinden, was diese Geräusche verursacht hatte. Ganze Hektar gesunden Regenwaldes waren verschwunden. Inmitten der Verwüstung stolzierten zwei vertraute Gestalten umher, die Boten des Unglücks und die Mörder der gesunden Bäume. Sie betrachteten jede Kritik mit Gleichgültigkeit, ignorierten den Schmerz, den sie verursachten, und freuten sich endlos über die Aussicht auf hohe Gewinne aus den Rettichplantagen, die sie gerade angelegt hatten. Als es ihnen zu langweilig war, unsere Proteste zu hören (jede weitere Abholzung bedrohte unsere heilige Kokosnuss), stiegen sie ins Auto und ließen uns in der toten Landschaft zurück. Das machte uns wütend. Wir beschlossen zu beweisen, dass wir eine gleich gute Industrie aufbauen können wie die Zerstörer, dabei aber nur mit erneuerbaren Ressourcen und ohne Massenvernichtung arbeiten werden.

Nach dem Mittagessen führten wir die Abenteurer durch einen gesunden Teil des Dschungels und machten sie mit den Pflanzen, Tieren und all den anderen Schönheiten des Regenwaldes vertraut. Nach unserer Rückkehr prahlten wir damit, wer mehr Wissen hatte, bis es fast zu einem Streit kam. Zum Glück hatten wir die Idee, einen Wettbewerb zu veranstalten, um den größten Naturkenner aller Zeiten zu ermitteln. Müde zogen wir uns danach in unsere Zelte zurück, als wieder die verhassten Geräusche der modernen Technik zu hören waren. Plötzlich tauchte ein Auto aus dem Gebüsch auf, die Zerstörer sprangen heraus und bevor wir überhaupt wussten, was geschah, hatten sie die heilige Kokosnuss an sich gerissen und fuhren in unbekannte Gefilde davon. Da wir uns so erschöpft nicht trauten ihnen zu folgen, gingen wir schnell schlafen mit dem Vorsatz, morgen auf die Suche nach der Kokosnuss zu gehen.

Když jsme se včera dozvěděli, že džungli hrozí zničení, jsme dali hlavy dohromady a pokusili se vymyslet plán na její záchranu. Než jsme se však mohli rozhodnout, vyrušil nás příchod skupiny turistů. Ačkoli jsme je zpočátku vítali (v boji proti nelegálnímu odlesňování se hodí každá ruka), brzy jsme si uvědomili, že způsobí jen další potíže. Nejenže je nebylo možné přesvědčit, aby nám pomohli, ale způsobovali nám jen práci navíc. Bezohledně odhazovali odpadky, mazlili se s divokými zvířaty a s lhostejností sledovali, jak jim příroda umírá před očima. Zvířata, zděšená chováním turistů, spěšně utekla. Ale i když se jim podařilo před pohledy vetřelců ukrýt, nedokázala se uklidnit. Když viděli spoušť, kterou po sobě nezvaní návštěvníci zanechali, rozhodli se zkusit nekonfliktní řešení. A tak celé odpoledne strávili úklidem, opravami a čištěním lesa od všech stop po turistech. Večer jsme ohodnotili vykonanou práci. A přestože jsme nemohli popřít zlepšení situace, jediný pohled na rozsah problému, který se od oběda tak rozrostl, nás natolik rozzuřil, že jsme se rozhodli pro přímější a snad i účinnější postup. Abychom měli dost odvahy vyhnat turisty z naší džungle, zahráli jsme si několik miniher. Jakmile jsme se přesvědčili o své rychlosti, chytrosti a síle, pustili jsme se do akce a nerozumné návštěvníky zahnali.

Nachdem wir gestern erfahren hatten, dass der Dschungel von der Zerstörung bedroht war, setzten wir uns zusammen und versuchten, einen Plan zu seiner Rettung auszuarbeiten. Bevor wir eine Entscheidung treffen konnten, wurden wir durch die Ankunft einer Gruppe von Touristen unterbrochen. Obwohl wir sie zunächst Willkommen hießen (jede Hand ist nützlich im Kampf gegen die illegale Abholzung), wurde uns bald klar, dass sie nur weiteren Ärger verursachen würden. Es war nicht nur unmöglich, sie davon zu überzeugen, uns zu helfen, sie verursachten auch nur zusätzliche Arbeit. Sie warfen rücksichtslos Müll in die Natur, streichelten wilde Tiere und sahen mit Gleichgültikkeit zu, wie die Natur vor ihren Augen starb. Die Tiere, die über das Verhalten der Touristen entsetzt waren, ergriffen überstürzt die Flucht. Doch auch wenn es ihnen gelang, sich vor den Blicken der Eindringlinge zu verstecken, konnten sie sich nicht beruhigen. Als sie die Verwüstung sahen, die die ungebetenen Besucher hinterlassen hatten, entschieden sie sich für einen nicht konfrontativen Lösungsversuch. Und so verbrachten wir den ganzen Nachmittag damit, den Wald zu säubern, zu reparieren und von den Spuren der Touristen zu befreien. Am Abend zogen wir Bilanz über die geleistete Arbeit. Und obwohl wir die Verbesserung der Situation nicht leugnen konnten, machte uns ein Blick auf das Ausmaß des Problems, das seit dem Mittagessen so groß geworden war, so wütend, dass wir beschlossen, eine direktere und hoffentlich effektivere Herangehensweise an das Problem zu wählen. Um genug Mut zu haben, die Touristen aus unserem Dschungel zu vertreiben, spielten wir ein paar Mini- und Teamspiele. Als wir von unserer Schnelligkeit, Klugheit und Stärke überzeugt waren, traten wir in Aktion und verjagten die ungewünschten Besucher.

Ráno jsme nemohli uvěřit vlastním očím. S úžasem a nevěřícností jsme se rozhlíželi kolem sebe. Místo stanového tábořiště Gaisthal, které jsme ještě včera znali, se před námi rozprostíral tropický prales plný exotických zvířat. Největší šok ale přišel, když jsme se podívali na sebe. Nejenže jsme si připadali cizí, my jsme vypadali úplně jinak! Teprve v tu chvíli nám to došlo. Ta stará herní konzole nás vtáhla do své hry, a my se proměnili v herní postavy!
Ještě jsme se ani nevzpamatovali z tohoto zjištění, když nás obklopila skupina různých zvířat – papoušci, žáby, hadi, a dokonce i tučňák. Nedokázali jsme pochopit, co si na nás vývojáři hry připravili. Zvířata nám začala představovat životní styl džungle – učili nás tancovat, zpívat a užívat si volný čas. Naučili jsme se místní písně, nacvičili tanec a dokonce si vyrobili vlastní šamanské masky.
Jenže než nás zvířata stačila provést dál, náhle je něco vyrušilo. Tajemný zvuk je vyděsil a všechna se rozutekla do všech stran. Rozhodli jsme se zjistit, co se děje, a vydali se prozkoumat situaci. Museli jsme najít všechna zvířata a odhalit příčinu jejich strachu. Po nějaké době jsme na to přišli – viděli jsme dva muže, jak kácejí strom. Podařilo se nám je přistihnout přímo při činu, ale než jsme stihli zasáhnout, zmizeli.
Prales je v ohrožení! Nemůžeme dovolit jeho vykácení. Od zvířat jsme se také dozvěděli, že zde uctívají posvátný kokos, který funguje jako „srdce džungle“. Bylo jasné, že musíme jednat. Ale než jsme mohli zasáhnout, museli jsme se náležitě připravit. Nemohli jsme zůstat jen obyčejnými herními postavami – museli jsme se stát pravými obyvateli džungle!

Als wir heute Morgen aufwachten, erkannten wir unsere Umgebung kaum wieder. Waren wir gestern noch auf unserem wohlbekannten Zeltplatz in Gaisthal, fanden wir uns auf einmal mitten in einem Dschungel wieder! Wir wurden zu Abenteurern, die sich in der neuen Welt erst einmal zurecht finden mussten. Scheinbar war mit dem Videospiel, welches wir am Vortag spielen wollten doch etwas seltsam.
Es dauerte nicht lang und schon wurden wir von den verschiedenen Tieren, die im Dschungel leben, begrüßt und sie zeigten uns, wie sie so bei sich leben. Gemeinsam sangen wir ihre Lieblingslieder, tanzten mit ihnen coole Tänze und bastelten wichtige Utensilien, die wir im Dschungel benötigen würden.
Nachmittags verbrachten wir gerade etwas Zeit mit unseren neuen tierischen Freunden, als sie plötzlich ein lautes Geräusch unbekannter Natur vertrieb. Was könnte das gewesen sein? Gemeinsam redeten wir mit den verängstigten Tieren und einigen Pflanzen und konnten so gemeinsam zusammenpuzzeln, was eigentlich passiert war. Zwei Menschen fällten im Dschungel viele Bäume und bedrohten somit den Lebensraum unserer Freunde. Wir konnten sie zwar finden und vertreiben, das wird aber sicherlich nicht das letzte Mal gewesen sein, dass wir mit ihnen zusammen getroffen waren.
Es war klar, wir mussten etwas unternehmen, aber in unserer Gestalt als Abenteurer waren wir ein wenig zu auffällig. Also versuchten wir, uns durch verschiedene Verkleidungen in die Umgebung im Dschungel, mit lauter Tieren und Pflanzen, einzufügen, sodass wir uns ohne Probleme und ohne groß aufzufallen dort bewegen konnten. Mal sehen, ob wir den beiden Halunken auf die Schliche kommen werden können; weshalb wollen sie den Dschungel roden?

Jsme tady! Všichni jsme bezpečně dorazili do Gaisthalu. Po úvodním seznámení s táborovými pravidly jsme se vydali na obhlídku tábořiště. Naším cílem bylo ukázat všem hranice tábořiště a představit všechny sportovní možnosti, které máme k dispozici. To jsme však ještě netušili, jaké překvapení nás čeká. Při prozkoumávání jsme objevili starou zaprášenou herní konzoli společně s DVD, které obsahovalo neznámou videohru. Zvědavost nám nedala, a tak jsme se rozhodli hru spustit. Nebyla to žádná moderní technologie, takže načítání trvalo neuvěřitelně dlouho. Abychom si čekání zkrátili, využili jsme tento čas k vzájemnému seznámení. Přece nemůžeme společně hrát videohry, když se ani pořádně neznáme!
Když jsme se všichni představili, hra byla konečně připravena ke spuštění. Načítací obrazovka hlásila „100 %, ready to start.“ S napětím jsme hru spustili. Náhle nás obklopila hustá zelená mlha a celým tábořištěm se rozezněly hlasité bubny. Nechápali jsme, co se to děje. Stejně rychle, jako mlha přišla, tak i zmizela. Obrazovka naší videohry se znovu ponořila do tmy. Zklamaní a poněkud zmatení jsme se rozhodli, že si půjdeme raději lehnout.

Wir sind da! Alle sind sicher in Gaisthal angekommen. Nach einer schnellen Vorstellung der Lagerregeln machten wir uns auf, das Lagergelände zu erkunden. Unser Ziel war es, allen die Grenzen des Lagers und die sportlichen Möglichkeiten, die wir zur Verfügung haben, zu zeigen. Doch wir ahnten noch nicht, welche Überraschung uns erwartete. Bei unserer Erkundung entdeckten wir eine alte, verstaubte Spielkonsole zusammen mit einer DVD, die ein unbekanntes Videospiel enthielt. Unsere Neugier war geweckt, also beschlossen wir, das Spiel zu starten. Es handelte sich um keine moderne Technologie, daher dauerte das Laden unglaublich lange. Um die Wartezeit zu überbrücken, nutzten wir die Gelegenheit, uns gegenseitig besser kennenzulernen. Schließlich können wir keine Videospiele zusammen spielen, wenn wir uns nicht einmal richtig kennen!

Als wir uns alle vorgestellt hatten, war das Spiel endlich bereit, gestartet zu werden. Der Ladebildschirm zeigte „100 %, ready to start.“ Mit Spannung starteten wir das Spiel. Plötzlich umhüllte uns dichter grüner Nebel und laute Trommeln ertönten im gesamten Lager. Wir verstanden nicht, was vor sich ging. Genauso schnell, wie der Nebel gekommen war, verschwand er auch wieder. Der Bildschirm unseres Videospiels wurde erneut schwarz. Enttäuscht und etwas verwirrt beschlossen wir, lieber schlafen zu gehen.