Dnes ráno dostala Vici telefonát od velkého bosse zločinecké organizace s úkolem zbavit se dvou šéfů Lindy a Sabriny. Aby tento úkol splnila, potřebovala však zvláštní zbraň, kterou střežili vojáci. Hráli jsme hru Capture the Flag, abychom nasbírali předměty a nakonec vojáky těmito předměty podplatili. Se zbraní v ruce Vici svůj úkol dokončila – ovšem před očima svědkyně, která byla také součástí organizace. Ta zavolala policii, která se okamžitě pustila do pokusu o oživení Lindy – bohužel neúspěšně. Sniper také nikde nebyl k vidění ani k nalezení. Protože výstřel byl velmi přesný, policisté usoudili, že střelec musí být profesionál. Vymysleli plán, že nechají všechny obyvatele města dělat různé činnosti, aby tak profesionála odhalili, protože ten údajně nedokáže dělat nic jen průměrně – potřebuje být vždy nejlepší. Po večeři si policisté znovu promluvili se svědkyní. Ta byla velmi otřesená z toho, co se stalo, i z událostí posledních dnů, a rozhodla se změnit stranu a organizaci opustit. Odchod z organizace ale bude mít následky, a proto jsme se – jako přípravu na všechny nejhorší možné scénáře – převlékli do kostýmů a v malých skupinkách předvedli krátká divadelní představení a scénky.

Heute morgen erhielt der Kleinboss Vici einen Anruf vom Big Boss der kriminellen Organisation mit dem Auftrag die beiden Kleinbosse Linda und Sabrina loszuwerden. Um diese Aufgabe zu erfüllen benötigte sie jedoch eine besondere Waffe, die beschützt wurde von Soldaten. Wir spielten Capture The Flag um Gegenstände zu sammeln und schlussendlich die Soldaten mit diesen zu bestechen. Mit der Waffe in der Hand vollendete Vici ihren Auftrag – jedoch mit einer Augenzeugin, welche ein Teil der Organisation war. Sie rief die Polizei die sich sofort dran machte, Linda wiederzubeleben, was leider scheiterte. Der Sniper war auch nirgends zu sehen oder zu finden. Dadurch dass der Schuss ein sehr sauberer war schlussfolgerten die Polizisten, dass der Sniper  ein Profi sein muss. Sie stellten den Plan auf, alle Stadtbewohner verschiedene Aktivitäten machen zu lassen, um so den Profi rausfiltern zu können, da dieser ja nix mittelmässig machen kann. Nach dem Abendessen unterhielten sich die Polizisten nochmals mit der Augenzeugin. Die Augenzeugin war sehr entsetzt über das, was geschehen ist, und auch über die Geschehnisse der letzten Tage, und beschloss, die Seite zu wechseln und die Organisation zu verlassen. Das Verlassen der Organisation wird aber Folgen mit sich ziehen, und zur mentaler Vorbereitung aller worst case Szenarios verkleideten wir uns und präsentierten in Kleingruppen kurze Theatherstücke und Szenarien.

Dnešní ráno v místní továrně bylo rušné. Od samého začátku jsme měli plné ruce práce – bylo potřeba uklidit celé město, a to co nejrychleji. Naši Šéfové chtěli, aby všechno vypadalo naprosto bezchybně, a tak na nás tlačili, abychom to zvládli v rekordním čase.
Jenže podmínky v továrně byly opravdu hrozné. Policisté sice věděli, že se u nás děje něco špatného, ale nemohli nám pomoci – jejich cílem bylo dopadnout toho největšího mafiánského bosse a na náš případ tak nezbýval čas. V tu chvíli jsme si řekli, že takhle dál žít nechceme. Vzali jsme odvahu do hrsti, opustili továrnu a rozhodli se začít od nuly – založit si vlastní město.
Nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Potřebovali jsme spoustu surovin, které bylo těžké sehnat, a každý den přinášel nové výzvy. Přesto jsme se nevzdali. Kousek po kousku jsme vybudovali místo, kde můžeme žít svobodně, bez strachu a bez tlaku od bývalých šéfů.
Když jsme konečně dokončili práci na našem novém domově, přišel čas na zasloužený odpočinek. A protože jsme parta, co se jen tak nenudí, rozhodli jsme se uspořádat různé výzvy a soutěže, abychom se pobavili a uvolnili po všech těch náročných dnech. Smích, přátelství a radost se tak staly novým základem našeho života.

Heute Morgen ging es in unserer Fabrik richtig rund. Von Anfang an hatten wir alle Hände voll zu tun – die ganze Stadt musste aufgeräumt werden, und das so schnell wie möglich. Unsere Vorgesetzten wollten, dass alles absolut perfekt aussieht, und setzten uns deshalb unter enormen Zeitdruck.
Doch die Bedingungen in der Fabrik waren wirklich miserabel. Die Polizei wusste zwar, dass dort etwas nicht stimmte, konnte uns aber nicht helfen – ihr Ziel war es, den ganz großen Mafia-Boss zu schnappen, und für unseren Fall blieb keine Zeit. In diesem Moment beschlossen wir, dass wir so nicht weiterleben wollen. Wir nahmen all unseren Mut zusammen, verließen die Fabrik und entschieden uns, bei null anzufangen – unsere eigene Stadt zu gründen.
Das war allerdings alles andere als ein Spaziergang. Wir brauchten viele Rohstoffe, die nur schwer zu beschaffen waren, und jeder Tag brachte neue Herausforderungen. Trotzdem gaben wir nicht auf. Stück für Stück errichteten wir einen Ort, an dem wir frei, ohne Angst und ohne den Druck unserer ehemaligen Chefs leben können. Als wir unsere Arbeit an unserem neuen Zuhause schließlich vollendet hatten, war es Zeit für eine wohlverdiente Pause. Und weil wir eine Truppe sind, die sich nicht so leicht langweilt, organisierten wir verschiedene Challenges und Wettbewerbe, um Spaß zu haben und nach all den anstrengenden Tagen endlich etwas zu entspannen. Lachen, Freundschaft und Freude wurden so zum neuen Fundament unseres Lebens.

Dnes ráno jsme si mohli dopřát trochu delší spánek. Po výborné snídani jsme si ale všimli, že se kolem nás začínají objevovat různí pouliční kriminálníci. Naštěstí zasáhla policie, která je rychle zpacifikovala. Policie se poté rozhodla, že začne s postupným čištěním podsvětí New-Gaisthalu – nejprve u těch méně nebezpečných, a později se pustí i do těch, kteří stojí na samém vrcholu zločinecké pyramidy. V následné hře jsme si vyzkoušeli roli strážců pořádku – běhali jsme po hřišti a snažili se pochytat všechny uprchlé zločince. Po poledni k nám dorazil dopis od Tadeáše, který nás zval do městečka Rackenthal. Samozřejmě jsme byli zvědaví, co nám chce sdělit, a tak jsme se za ním vydali. Tadeáš se ale zpočátku zdráhal cokoli prozradit, protože už ve svém městě nikomu nevěří. Nakonec jsme si k němu našli cestu prostřednictvím různých her, které jsme spolu hráli. Postupně nám začal důvěřovat a slíbil, že nám bude předávat důležité zprávy z podsvětí. S touto novou nadějí jsme se vrátili zpět do tábora. Z Tadeášových informací jsme zjistili, že mnoho kriminálníků lze najít v továrnách, kde často začínají kriminální cesty. Vydali jsme se proto na průzkum obchodů a dílen a na vlastní oči jsme viděli, v jak těžkých podmínkách tam lidé pracují.

Heute morgen konnten wir uns einen etwas längeren Schlaf gönnen. Nach einem leckeren Frühstück bemerkten wir jedoch, dass sich um uns herum verschiedene Straßenkriminelle versammelten. Zum Glück griff die Polizei ein und nahm sie schnell fest, bevor sie den Pamperladen ausrauben konnten. Danach beschloss die Polizei, mit der schrittweisen Säuberung des Untergrunds von New Gaisthal zu beginnen – zunächst bei den weniger gefährlichen Kriminellen, und später auch bei denen, die an der Spitze der Verbrecherpyramide stehen. Im anschließenden Spiel schlüpften wir selbst in die Rolle der Ordnungshüter – wir rannten über das Spielfeld und versuchten, alle entkommenen Verbrecher einzufangen. Am Nachmittag erreichte uns ein Brief von Tadeáš, der uns in die kleine Stadt Rackenthal einlud. Natürlich waren wir neugierig, was er uns mitteilen wollte, und machten uns auf den Weg zu ihm. Dort angekommen zögerte Tadeáš jedoch zunächst, etwas zu verraten, da er in seiner Stadt niemandem mehr vertrauen kann. Schließlich fanden wir über verschiedene Spiele, die wir zusammen spielten, einen Zugang zu ihm. Nach und nach begann er uns zu vertrauen und versprach, uns wichtige Nachrichten aus dem Untergrund zu übermitteln. Mit dieser neuen Hoffnung kehrten wir ins Lager zurück. Aus Tadeáš’s Informationen erfuhren wir, dass sich noch viele Kriminelle in Fabriken befinden, wir aber nicht genau wissen wer das ist. Also machten wir uns auf, verschiedene Geschäfte und Werkstätten von New Gaisthal zu erkunden, und sahen mit eigenen Augen, unter welch schweren Bedingungen die Menschen dort arbeiten.

Dnes jsme museli vstávat brzy. Po snídani jsme chtěli vyslechnout podbosse nelegálních
hazardních her, ale toho zachránila policie a podařilo se mu utéct. Rozhodli jsme se proto vydat
autobusem do Schwandorfu, protože jsme měli tip, že by se tam mohl skrývat. Po příjezdu do
Schwandorfu jsme se rozdělili na tři skupiny a prohlédli si místní sklepní labyrinty. Potom jsme
měli volno, tak jsme si prošli v malých skupinkách město a koupili si něco k jídlu. Když naše volno
skončilo, narazili jsme na náměstí na hledaného podbosse a dva detektivy. Vyslechli jsme je a oni
nám pověděli všechno o podbossech. Jenže naše intuice nám napověděla, že nám lhali a
uvědomili jsme si, že nemůžeme nikomu věřit. Pokračovali jsme tedy do Weidenu s nadějí, že tam
získáme pomoc. Někteří šli plavat do bazénu, jiní hráli venku různé hry. Nikoho, kdo by nám mohl
pomoci, jsme ale nenašli. Zoufale jsme proto napsali dopis do našeho rodného města s prosbou
o pomoc do New Gaisthalu, protože policie je zkorumpovaná a nemůžeme už na ni spoléhat.
Večer jsme se přesto vrátili do New Gaisthalu a den zakončili pohodovým filmovým večerem,
abychom na chvíli zapomněli na všechny problémy.

Heute mussten wir früh aufstehen. Nach dem Frühstück wollten wir den Kleinboss der illegalen
Glücksspiele verhören, diese wurde jedoch von der Polizei gerettet und konnte fliehen. Deshalb
machten wir uns mit dem Bus auf den Weg nach Schwandorf, da wir einen Hinweis hatten, dass
sie sich dort befinden könnte. In Schwandorf angekommen teilten wir uns in drei Gruppen auf und
besichtigten die Kellerlabyrinthe Schwandorfs. Danach hatten wir Freizeit und konnten in
Kleingruppen die Stadt besichtigen und uns etwas zu essen kaufen. Nach der Freizeit trafen wir
auf einem Platz den Kleinboss den wir gesucht haben und die zwei Detektive. Wir verhörten sie
und sie erzählte uns alles über die Sub-Bosse. Aber unsere Intuition verriet uns, dass sie uns
angelogen hatte und wir nicht wirklich jemanden vertrauen können. Wir machten uns weiter auf
den Weg nach Weiden, mit der Hoffnung dort Unterstützung zu finden. Wir gingen Schwimmen in
einem Schwimmbad, oder spielten draussen verschiedene Spiele. Jedoch fanden wir niemanden,
der uns helfen könnte. Verzweifelt schrieben wir einen Brief an unsere Heimatsstadt mit der
Botschaft, dass wir in New Gaisthal Hilfe brauchen, da die Polizei korrupt ist, und wir dieser nicht
mehr vertrauen können und nicht mit deren Unterstützung mit unserem Problem rechnen können.
Trotzdem kehrten wir aber am Ende des Tages zurück nach New Gaisthal und lenkten uns am Ende
des Tages mit einem gemütlichen Filmabend ab.

Dnes dopoledne jsme se stali svědky schůzky mezi likvidátorkou odpadu a mužem v ochranném obleku. Objednala si od něj blíže neurčitou substanci. Tu však musel chemik přesně 111 minut vařit. Abychom si zkrátili čas na čekání děsivého výsledku, snažili jsme se splnit 111 úkolů.  
Jen co jsme skoro všechno splnili, přišla si likvidátorka odpadu pro přichystané zboží. Zatímco se spolu bavili, přiletěla vrána, která namočila svůj zobáček do připravené látky. Bylo nám do pláče, když jsme viděli, jak za pár minut na to vrána zemřela. Dealer nad tím však jen mávl rukou, stejně tak jako jeho zákaznice. Jen co bylo zboží předáno, likvidátorka zboží jej začala přepadávat dál za mnohem vyšší cenu. Bohužel jsme nemohli nijak zasáhnout a mohli jsme jen tiše přihlížet. Odpoledne jsme se rozhodli trošku rozptýlit z chmurné nálady pomocí vodních her. 
Ačkoliv se už pomalu začínáme ztrácet v tom, komu v New Gaisthalu můžeme věřit, nakonec jsme se zúčastnili večerní velkolepé party. Slavilo se zde uzavření obchodu z předchozího dne mezi fabrikou a Organizací, kterou zastupovala likvidátorka odpadu. Skvělou zábavu nám překazili dva policisté, kteří se rozhodli ještě dnes večer zatýkat přítomné padouchy – členy organizace. Už to vypadalo, že brzy dojde i k přestřelce, ale díky nefunkčním zbraním se naštěstí nikomu nic nestalo. Detektivové neváhali a rozběhli se alespoň za jednou členkou mafiánské organizace – majitelkou casina zodpovědnou za nelegální hazardní hry v New Gaisthal.

Heute Vormittag wurden wir Zeugen eines Treffens zwischen der Müllentsorgerin und einem Mann im Schutzanzug. Sie bestellte bei ihm eine nicht näher bezeichnete Substanz, die der Chemiker jedoch genau 111 Minuten lang kochen musste. Um die Wartezeit auf das beunruhigende Ergebnis zu verkürzen, versuchten wir, 111 Aufgaben zu erfüllen.
Gerade als wir fast alle Aufgaben geschafft hatten, kam die Müllentsorgerin, um die vorbereitete Ware abzuholen. Während die beiden miteinander sprachen, flog eine Krähe herbei und tunkte ihren Schnabel in die Substanz. Es brach uns das Herz, als wir sahen, wie der Vogel wenige Minuten später verendete. Der Händler zuckte nur mit den Schultern – ebenso wie seine Kundin. Kaum war die Ware übergeben, begann die Müllentsorgerin, sie zu einem deutlich höheren Preis weiterzuverkaufen. Leider konnten wir nicht eingreifen und mussten tatenlos zusehen.
Am Nachmittag versuchten wir, unsere trübe Stimmung mit Wasserspielen aufzuhellen. Auch wenn wir inzwischen kaum noch wissen, wem wir in New Gaisthal überhaupt trauen können, nahmen wir am Abend doch an einer großen Feier teil. Gefeiert wurde der Geschäftsabschluss des Vortags zwischen der Fabrik und der Organisation, die von der Müllentsorgerin vertreten wurde. Die ausgelassene Stimmung wurde jedoch von zwei Polizisten unterbrochen, die beschlossen, noch am selben Abend anwesende Schurken – Mitglieder der Organisation – festzunehmen. Es sah bereits so aus, als könnte es zu einer Schießerei kommen, doch zum Glück funktionierten die Waffen nicht und niemand wurde verletzt. Die Ermittler zögerten nicht lange und nahmen zumindest die Verfolgung einer Mafia-Angehörigen auf – der Casinobesitzerin, die für illegales Glücksspiel in New Gaisthal verantwortlich ist.