Ve čtvrtek jsme se rozhodli vydat po stopách obávaného velkého bose a jeho oddaných přívrženců. Už od rána jsme kráčeli po dlouhé, nekonečné štrece, která nás vedla stále dál od známých cest, až nakonec k nim – do jejich skrýše. Večer jsme se snažili doplížit k nim co nejblíže. Jenže místo samotného bose se nám podařilo polapit jen několik jeho věrných přívrženců. A právě v tu chvíli, kdy jsme si mysleli, že máme navrch, se z temnoty zjevil černý vůz. Auto, které nikdo nečekal, přijelo s dalšími jeho pomocníky – a boss do něj hbitě naskočil. Neváhali jsme a rozběhli jsme se za nimi, nohy nám klopýtaly o kořeny a tma pohlcovala každý náznak stopy. Ale nevzdali jsme se. Po dlouhém pátrání jsme ho nakonec vypátrali a zatkli.

Am Donnerstag beschlossen wir, uns auf die Spur des furchteinflösenden großen Bosses und seiner treuen Bodyguards zu begeben. Schon seit dem Morgen wanderten wir auf einem langen, endlosen Weg, der uns immer weiter von den bekannten Pfaden fortführte, bis wir schließlich zu ihnen gelangten – zu deren Versteck. Am Abend versuchten wir, uns so nah wie möglich heranzuschleichen. Doch anstatt den Boss selbst zu fassen, gelang es uns nur, einige seiner treuesten Anhänger zu erwischen. Und genau in dem Moment, als wir dachten, wir hätten die Oberhand, tauchte aus der Dunkelheit ein schwarzer Wagen auf. Ein Auto, das niemand erwartet hatte, kam mit weiteren seiner Mitarbeiter – und der Boss sprang flink hinein. Wir zögerten nicht. Wir rannten hinterher, unsere Füße stolperten über Wurzeln und die Dunkelheit verschluckte jede Spur. Doch wir gaben nicht auf. Nach einer langen Suche spürten wir ihn schließlich auf und nahmen ihn fest.