Ráno jsme přistáli na kontinentu obývaném lvy, antilopami, žirafami a další exotickou zvířenou. Producenti nám vzkázali, že jakožto velice vzácný a vyhledávaný suvenýr máme z Jihoafrické Republiky přivézt několik sloních klů… Naše podezření, že naši producenti jsou kriminálníci, se začíná potvrzovat. Musíme ale chvíli hrát podle jejich pravidel a proto jsme vyrazili na tůru po africké divočině. Cesta byla dobrodružná a u místních obyvatel jsme za informace o výskytu slonů museli plnit různé úkoly – např. jsme kopali diamanty, pobíhali s opicemi atp. Celou cestu nám na hlavy neúnavně svítilo africké slunce, naštěstí po cestě byla hromada palem, v jejichž stínu jsme mohli spočinout.Nakonec naštěstí naší vinou žádný chobotnatec nepřišel k úhoně a my slonovinu sehnali u starého překupníka.
Co ale budeme dělat teď? Máme slonovinu, to z nás dělá kriminálníky. Budeme pokračovat dál a snažit se najít důkazy proti vychytralým producentům? Potkali jsme ale starého šamana, který nám předpověděl, že pokud vytrváme, tak se nám podaří v dobré obrátit všechny nepravosti, které jsme, byť nevědomky, spáchali a producenty dopadnout.
Večer jsme všichni společně vyšetřovali, kdo pověsil na vlajkový stožár před palácem prezidenta Jihoafrické Republiky pruhované trenýrky. Šli jsme brzy spát, protože letadlo do Indie odlétá hned ráno. Uprostřed noci jsme se vzbudili a zamířili na letiště. Problém! Náš autobus přestal fungovat. Nejkratší cesta ale vedla přes temnou džungli plnou obřích pavouků, hadů a šelem. Údajně ji obýval i kmen lidožroutů. Na letiště jsme ale nakonec došli všichni a naší největší újmou byly maximálně zablácené nohavice. Teď hurá do Indie!