Dnes jsme u snídaně zjistili, že rovnost pro všechny zní sice na papíře krásně, ale když jsme všichni dostali dva plátky chleba a nemohli si přidat, úsměv nám trochu zmrzl na tváři. Následně jsme zjistili, že, stejně jako náš kamarád kámen, ani my nebudeme moct dělat naše vysněné povolání vědce, přestože jsme splnili všechny potřebné požadavky, jelikož na ostrově už máme vědců dost. Oběd byl opět ve stejném duchu jako snídaně – každému stejně a žádné přídavky. Naštěstí se naše rozhořčení dostalo k uším kapitánek a ty spolu s kuchyní zpunktovaly tajné přídavky za vnější kuchyní. Následně jsme pokračovali v hledání zaměstnaní a snažili se chytit dobrý obor na dynamickém trhu práce. Po večeři nás pak čekala módní show světového formátu, v níž se soutěžilo o 10-eurový poukaz do našeho Pampíku. Když už se měl předávat vítězům, vkročili do ceremoniálu mechanici a poukaz vytrhli vítězům z rukou. Na to vyskočily kapitánky a začaly se s nimi přetahovat. Hádku přerušila až autorita kapitánek, které nás všechny odvolaly na večerní slavnost. Ta proběhla vcelku klidně, ale po jejím skončení se přiřítilo komando neznámých lidí s pochodněmi a odvlekli mechaniky do dřevníku, ze kterého se pak ozývaly rány a výkřiky. Kapitánky nás s ujištěním, že o nic nejde, poslaly do postelí a my teď s napětím očekáváme nový den.
Heute Morgen starteten wir ausgeschlafen in den neuen Tag. Wir kamen zum Frühstück und wir bemerkten, dass wir alle exakt die gleiche Menge an Essen bekommen. Nachdem sich einige beschwerten, kamen die Kapitän*Innen auf und meinten, dass diese Situation mit ihnen nicht geschehen wäre, wenn wir nur Ihnen die Führung überlassen hätten. Am Vormittag stießen wir auf jemanden, der gerne Wissenschaftler*In sein würde. So halfen wir der Person, die nötigen Qualifikationen zu erreichen. Als wir dies geschafft haben, wurde uns allerdings eröffnet, dass es keine Arbeitserlaubnis gab. Niedergeschmettert versuchten wir unsere letzte Chance am Nachmittag zu nutzen, nach verschiedenen Berufen zu suchen, die wir ausüben können. Am Mittag zuvor intensiviert sich die Gleichverteilung des Essens und so langsam mobilisierten die beiden Kapitän*Innen mehr und mehr Personen, die gegen das System sind, da die gleiche Verteilung keine faire repräsentiert. Am Abend bemerkten wir, dass uns unsere Klamotten ausgingen. Glücklicherweise kannten wir Leute, die noch genug Kleidung hatten und bereit dazu waren, diese mit uns zu teilen. Aus diesem Grund veranstalteten wir eine Modeshow. Als Preis für die besten Outfits gab es einen Gutschein. Als die beiden Mechaniker*Innen davon hörten, waren sie bestürzt und nahmen diesen uns an. Jetzt nutzten die Kapitän*Innen die Chance und stürzten das System. Sie ließen die beiden Mechaniker*Innen gewaltsam wegzerren und nahmen die Führung an sich. Schockiert aber auch erleichtert in Hoffnung auf Besserung gingen wir alle ins Bett.
