Po včerejším velmi náročném, ale zároveň úspěšném pátrání jsme se probudili do dalšího krásného dne. Díky tomu, že se nám včera povedlo získat energický čip, který byl poslední chybějící součástkou našeho stroje času, mohli jsme se konečně vrátit zpátky do naší doby. Proto jsme nelenili a hned dopoledne jsme se pustili do opravy našeho stroje času pomocí plnění 111 různých úkolů. Naši kamarádi Pixel, které jsme zde v budoucnosti potkali, nám prozradili, že tentokrát náš pokus o návrat do přítomnosti bude stoprocentně úspěšný. Rozhodli jsme se to tedy společně oslavit. A tak jsme se po obědě pustili do nejrůznějších příprav na naší závěrečnou oslavu. Po tom co jsme uklidili a vyzdobili celé tábořiště, nás čekala výborná slavnostní večeře, kterou následovala diskotéka. Večer jsme si pak ještě naposledy prošli naše tábořiště a připomněli si naší společnou týdenní cestu plnou nových zážitků a přátelství. A pak se stalo něco, čemu jsme skoro nemohli uvěřit.. Na konci dne se nám všem konečně povedlo vrátit se zpět do naší doby. 

Nach der gestrigen sehr anstrengenden, aber gleichzeitig erfolgreichen Suche sind wir zu einem weiteren schönen Tag aufgewacht. Da es uns gestern gelungen ist, den Energiechip zu finden, der das letzte fehlende Teil unserer Zeitmaschine war, konnten wir endlich in unsere Zeit zurückkehren. Deshalb haben wir keine Zeit verloren und uns gleich am Vormittag daran gemacht, unsere Zeitmaschine zu reparieren, indem wir 111 verschiedene Aufgaben erledigten. Unsere Freunde Pixel, die wir hier in der Zukunft getroffen haben, verrieten uns, dass unser Versuch, in die Gegenwart zurückzukehren, dieses Mal zu 100 % erfolgreich sein würde. Wir beschlossen, dies gemeinsam zu feiern. Nach dem Mittagessen begannen wir mit den Vorbereitungen für unsere Abschlussfeier. Nachdem wir das gesamte Lager aufgeräumt und dekoriert hatten, erwartete uns ein köstliches Festessen, gefolgt von einer Disco. Am Abend gingen wir dann ein letztes Mal durch unser Lager und erinnerten uns an unsere gemeinsame einwöchige Reise voller neuer Erfahrungen und Freundschaften. Und dann passierte etwas, das wir kaum glauben konnten… Am Ende des Tages gelang es uns allen endlich, in unsere Zeit zurückzukehren.

Ráno nás čekal šok – přes noc jsme se opět posunuli v čase. Jenže tentokrát to bylo úplně jiné.
Už jsme nebyli obklopeni věcmi, které znám jen z muzea nebo ze starých filmů. Ocitli jsme se v
prostředí, které si předtím nikdo z nás ani nedokázal představit. Nad hlavami nám poletovala
auta, ulicemi pobíhali roboti a všechno kolem působilo jako ze stránek sci-fi románu. Bylo jasné,
že jsme se neocitli v minulosti, ale v daleké budoucnosti.
Brzy se k nám přiblížili dva roboti, kteří se představili jménem „Pixel“. Přátelsky nám vysvětlili,
že k návratu do naší doby budeme potřebovat časový krystal. Jen díky němu totiž dokážeme
náš stroj času ovládnout podle vlastní vůle. Háček byl v tom, že krystal existoval pouze jeden –
a nacházel se velmi daleko odtud. Nezbylo než sbalit batohy, vzít si vše potřebné a vyrazit na
dlouhou cestu.
Po namáhavém putování jsme konečně dorazili k místu, kde byl krystal střežen. Jeho ochránci
tvořili fanatický kult, který se kameni zasvětil. Přivítali nás s překvapivou jistotou – tvrdili, že o
našem příchodu věděli už stovky let. V jejich proroctví se prý psalo právě o nás: jen my prý
dokážeme porazit Chronose a získat vládu nad časem.
Ovládnutí času však muselo počkat. Byli jsme vyčerpaní na pokraji sil, a tak nám místní
připravili překvapení – zábavný kvíz. Otázky se netýkaly budoucnosti, ale naší zvláštní doby, z
níž jsme přišli. Byli zvědaví na minulost, která jim připadala stejně neuvěřitelná, jako jejich svět
připadal nám.
Po dni plném dobrodružství, napětí a překážek nás nakonec čekalo to nejcennější – zasloužený
odpočinek.

Am Morgen erwartete uns ein Schock – über Nacht hatten wir uns erneut in der Zeit
verschoben. Doch diesmal war es völlig anders. Wir waren nicht länger von Dingen umgeben,
die ich nur aus Museen oder alten Filmen kannte. Wir befanden uns in einer Umgebung, die
sich keiner von uns zuvor auch nur vorstellen konnte. Über unseren Köpfen flogen Autos, durch
die Straßen liefen Roboter, und alles wirkte wie aus den Seiten eines Science-Fiction-Romans.
Es war klar, dass wir uns nicht in der Vergangenheit befanden, sondern in einer fernen Zukunft.
Bald näherten sich uns zwei Roboter, die sich mit dem Namen „Pixel“ vorstellten. Freundlich
erklärten sie uns, dass wir für die Rückkehr in unsere Zeit einen Zeitkristall benötigen würden.
Nur mit seiner Hilfe könnten wir unsere Zeitmaschine nach unserem eigenen Willen steuern.
Der Haken war, dass es diesen Kristall nur einmal gab – und er befand sich sehr weit von hier
entfernt. Uns blieb nichts anderes übrig, als die Rucksäcke zu packen, alles Nötige
mitzunehmen und uns auf eine lange Reise zu begeben.
Nach einer anstrengenden Wanderung erreichten wir schließlich den Ort, an dem der Kristall
bewacht wurde. Seine Hüter bildeten einen fanatischen Kult, der sich dem Stein geweiht hatte.
Sie empfingen uns mit überraschender Gewissheit – sie behaupteten, schon seit Hunderten von
Jahren von unserer Ankunft zu wissen. In ihrer Prophezeiung sei nämlich von uns die Rede: Nur
wir könnten angeblich Chronos besiegen und die Herrschaft über die Zeit erlangen.
Doch die Beherrschung der Zeit musste warten. Wir waren völlig erschöpft, und so bereiteten
uns die Einheimischen eine Überraschung – ein unterhaltsames Quiz. Die Fragen bezogen sich
nicht auf die Zukunft, sondern auf unsere merkwürdige Zeit, aus der wir gekommen waren. Sie
waren neugierig auf die Vergangenheit, die ihnen ebenso unglaublich erschien, wie uns ihre
Welt vorkam.
Nach einem Tag voller Abenteuer, Spannung und Hindernisse erwartete uns schließlich das
Kostbarste – die wohlverdiente Ruhe.

Dnes nás na Divokém západě čekal nelehký úkol. Na prašném trhu jsme museli obchodovat s místními obchodníky, abychom získali potřebné komodity. Snažili jsme se vyjednat co nejlepší ceny, protože naším hlavním cílem bylo sehnat klíčovou součástku pro stroj času, jenž by nám mohl otevřít cestu zpět domů.

Jenže Divoký západ má svá nebezpečí. Obchodování nám komplikovali bandité, kteří číhali na každou příležitost. A skutečně – jednomu z nich se podařila velká loupež. Zmocnil se právě té nejdůležitější součástky a s kořistí uprchl pryč z našeho městečka Dusty Gaisthal.

Nebyla jiná možnost než se pustit za ním. Rozdělili jsme se – část skupiny zůstala ve městě, zatímco druhá vyrazila po stopách zloděje. Po napínavém pronásledování se nám podařilo banditu dopadnout a odvést zpět do městečka Dusty Hallow, kde už na něj čekala spravedlnost.

Večer jsme pak den zakončili odlehčeně – účastí na Game Show. Společně jsme se zapojili do několika akčních her, při nichž jsme si užili spoustu zábavy a smíchu, než se nad prérie snesla noc.

Heute erwartete uns im Wilden Westen eine schwierige Aufgabe. Auf dem staubigen Markt mussten wir mit den örtlichen Händlern handeln, um die notwendigen Waren zu erhalten. Wir bemühten uns, die besten Preise auszuhandeln, denn unser Hauptziel war es, ein entscheidendes Bauteil für die Zeitmaschine zu bekommen, die uns den Weg zurück nach Hause eröffnen könnte.

Doch der Wilde Westen birgt seine Gefahren. Das Handeln wurde uns durch Banditen erschwert, die auf jede Gelegenheit lauerten. Und tatsächlich – einem von ihnen gelang ein großer Raub. Er bemächtigte sich genau jenes wichtigsten Bauteils und floh mit der Beute aus unserem Städtchen Dusty Gaisthal.

Es blieb uns keine andere Möglichkeit, als die Verfolgung aufzunehmen. Wir teilten uns auf – ein Teil der Gruppe blieb in der Stadt, während der andere die Spur des Diebes aufnahm. Nach einer spannenden Verfolgung gelang es uns, den Banditen zu stellen und zurück in das Städtchen Dusty Hallow zu bringen, wo ihn bereits die Gerechtigkeit erwartete.

Am Abend beendeten wir den Tag in heiterer Stimmung – mit der Teilnahme an einer Game Show. Gemeinsam beteiligten wir uns an mehreren actionreichen Spielen, bei denen wir viel Spaß und Gelächter hatten, bis sich die Nacht über die Prärie senkte.

Dopoledne jsme se setkali s pravěkými lidmi, kteří nám za včerejší pomoc připravili odměnu –
vzácný časový kámen. Ten by se mohl stát klíčovou součástí našeho stroje času, jenž by nás
snad dokázal dopravit zpět domů. Stroj se nám podařilo postavit, avšak ve chvíli, kdy jsme jej
chtěli poprvé spustit, objevil se Chronos. Stroj sabotoval a v tu ránu vznikla nová trhlina v čase,
která nás vtáhla do svého víru.
Najednou bylo vše jiné. Hustý pravěký les vystřídala rozpálená poušť posetá kaktusy. Ocitli jsme
se v Gaisthal Hallow, malebné vesnici na Divokém západě. Zanedlouho jsme narazili na dva
kovboje, kteří nám vysvětlili, že je zde zcela běžné poměřovat síly soutěžemi – vždyť i duely se
zbraní jsou přece jen jinou podobou klání. Pozvali nás proto k místní olympiádě. Soutěž se však
brzy zvrhla v nefalšovanou vodní bitvu, kde nikdo nikoho nešetřil. Zjistili jsme tak, že lidé zde na
západě jsou neskutečně horkokrevní.
Večer se nesl v klidnějším duchu. Po divoké bitvě nás čekala módní přehlídka v místním
„Saloonu“. Tam jsme mohli hodnotit styl a nápaditost místních obyvatel, kteří se předvedli v celé
své parádě. Den, plný zážitků, jsme zakončili zaslouženým odpočinkem.

Am Vormittag trafen wir erneut auf Steinzeitmenschen, die uns für unsere gestrige Hilfe eine
Belohnung bereithielten – einen seltenen Zeitstein. Dieser könnte ein entscheidendes Teil
unseres Zeitreiseapparates werden, der uns hoffentlich wieder nach Hause bringt. Es gelingt
uns, die Maschine zu bauen, doch in dem Moment, als wir sie zum ersten Mal in Betrieb
nehmen wollten, erschien Chronos. Er sabotierte das Gerät, und sofort entstand ein neuer Riss
in der Zeit, der uns in seinen Strudel zog.
Plötzlich war alles anders. Der dichte Urwald wich einer glühend heißen Wüste, übersät mit
Kakteen. Wir befanden uns in Gaisthal Hallow, einem malerischen Dorf im Wilden Westen.
Schon bald trafen wir auf zwei Cowboys, die uns erklärten, dass es hier ganz gewöhnlich sei,
Kräfte in Wettkämpfen zu messen – selbst Schussduelle seien schließlich nur eine andere Form
des Kräftemessens. Deshalb luden sie uns zu den örtlichen Olympischen Spielen ein. Doch der
Wettkampf verwandelte sich schon bald in eine echte Wasserschlacht, bei der niemand den
anderen verschonte. So erfuhren wir, dass die Menschen hier im Westen unglaublich hitzköpfig
sind.
Der Abend verlief in gemütlicher Runde. Nach der wilden Schlacht erwartete uns eine
Modenschau im örtlichen „Saloon“. Dort konnten wir den Stil und den Einfallsreichtum der
Bewohner kennenlernen, die sich in voller Pracht präsentierten. Nach einem Tag voller
Erlebnisse verdienten wir uns eine Pause.

1 2 ►

Dnes ráno jsme se probudili za slunečného dne, ale hned jsme si uvědomili: „Nějak nejsme v přítomnosti.“ Po snídani jsme narazili na pravěké lidí, od nichž jsme se dozvěděli, že jsme se ocitli na cestě časem. Nabídli nám, že nám pomohou vrátit se zpět do současnosti – ale jen tehdy, pokud projdeme třemi zkouškami.
Byli jsme tedy rozděleni do skupin, naučili jsme se dvě písně, nový tanec a společně jsme vytvořili vlajku. S velkou motivací a dobrou náladou jsme všechny zkoušky zvládli a od pravěkých lidí jsme získali časový kámen. Na oplátku jsme jim pomohli ulovit večeři – lovci se pustili za zvířaty, například i za mamuty.
Po posilující večeři jsme den zakončili společným posezením u táborového ohně. Ale když jsme se chystali vyrazit na večerní oslavu, z temnoty se ozvaly hlasy Nelli a Chrona: „Nikam nám neutečete, čas patří nám!“
A tak vstupujeme do noci s napjatým pocitem – uvidíme, co nám přinese zítřek.

Heute sind wir bei Sonnenschein aufgewacht, doch haben gemerkt: „Irgendwie sind wir nicht mehr in der Gegenwart“. Nach dem Frühstück sind wir dann auf Steinzeitmenschen getroffen durch die wir erfahren haben, dass wir durch die Zeit gereist sind. Sie haben uns angeboten uns zu helfen, eine Zeitmaschine zu bauen, damit wir wieder in die Gegenwart gelangen. Aber nur, wenn wir drei Prüfungen bestehen. Also wurden wir in Gruppen eingeteilt, und haben 2 Lieder und einen neuen Tanz gelernt und eine gemeinsame Fahne gebastelt. Mit viel Motivation und guter Laune haben wir die Prüfungen bestanden, und haben einen Zeitstein von den Steinzeitmenschen bekommen. Als Dankeschön dafür, haben wir ihnen geholfen ihr Abendessen zu fangen, in dem die Jäger*innen die Tiere, wie Beispielsweise Mammuts gefangen haben. Nach einem kräftigendem Abendessen haben wir den Abend gemeinsam am Lagerfeuer ausklingen lassen. Doch als wir gerade zur Abendfeier aufbrechen wollten, hörten wir aus der Dunkelheit die Stimmen von Nelli und Chronus die riefen „Ihr könnt uns nicht entkommen, die Zeit gehört uns!“
Deshalb gehen wir mit einem gespanten Gefühl in die Nacht, mal sehen, was morgen passiert.