Probudili jsme se v roce 2124 a docházejí nám suroviny! Nedostatek základních surovin se projevuje na našem živoním stylu. Snídaně byla náročná – absence sladkého studeného náboje nejednomu z nás zkazila ráno. To jsme ale ještě nevěděli, že problém je tak velký, že budeme odpojeni od vody. To znamenalo, že jsme si nemohli dopřát sprchu. Jak tento problém ale vyřešit? Vydali jsme se tak do blízkého okolí  hledat potřebné odpovědi.

Po získání potřebných znalostí jsme uplatnili náš “know how”, a to ve hře “Osadníci z Catanu”. Po budování civilizace na herním poli se nám podařilo obnovit zdroj vody i v našem tábořišti. Byla to neskutečná úleva se po celém dni konečně osprchovat!

Večer jsme se zúčastnili quizu, ve kterém jsme potrénovali naše znalosti o udržitelnosti, životním prostředí, ale také znalosti v oblasti televizních reklam a tak podobně. Den jsme zakončili ve společném kroužku se slovy “Die Zukunft sind Wir!”, neboli “budoucnost my jsme!”

Heute morgen sind wir im Jahr 2124 aufgewacht und mussten schon vor dem Frühstück feststellen, dass es an Ressourcen mangelt. Deshalb gab es heute Morgen nur Wasser und keinen Tee zu trinken. Die KI teilte uns mit, dass die Wasservorräte sehr knapp sind und wir deshalb erstmal nicht duschen können. Auf der Suche nach Wasser begaben wir uns ins Dorf und erledigten dort kleine Aufgaben. Auch am Nachmittag waren wir noch auf der Suche nach Ressourcen und spielten eine Version von Siedler von Catan. Dabei sammelten wir gemeinsam zum Beispiel Holz, Wolle und Getreide und bauten Hütten und Straßen. Da wir dadurch etwas mehr Ressourcen zur Verfügung hatten, konnten wir danach doch wieder duschen. Um etwas mehr zum Thema Ressourcen zu lernen und unser Wissen zu testen, nahmen wir am Abend an einer großen Quizshow teil. Mit viel neuem Wissen gingen wir schließlich schlafen – gespannt was der morgige Tag bringen wird.

Dnes ráno jsme se probudili v roce 2074. Všude kolem nás jsme viděli pokrok jako třeba létající auta, super rychlou wifi a dle slov „našich“ mimozemšťanů třeba i zábavnou a kreativní AI. Nicméně tato zábava a schopnosti byly dosti subjektivní – když jsme dopoledne slyšeli, jak AI neumí zazpívat naši táborovou písničku, rozhodli jsme se, že ji to naopak naučíme my. Stejně jako náš vesmírný tanec a základy druhého jazyka, jímž se na summitu G24 hovoří. Po obědě jsme se rozhodli využít kreativity AI, která nám vygenerovala podklady ke scénkám, které jsme pak předváděli před meziplanetární porotou. Po večeři jsme si ještě užívali poslední sluneční paprsky, když za námi opět přišli mimozemšťané, aby nás varovali před blížící se možnou hrozbou. Dle AI nám za 50 let hrozí nedostatek přírodních zdrojů, což by mohlo způsobit velké problémy. Proto jsme povolali dvě koučky, spolu s nimiž jsme protrénovali rychlost, sílu, postřeh, ale i týmovou spolupráci. Otázkou však stále zůstává, kam nás další cesta časem zavede. Snad ne až k meziplanetárnímu nedostatku zdrojů…

Nachdem wir das Zeitreiseportal betreten haben, hat uns ein Schlag getroffen. Das Jahr 2074 in das wir vorerst gereist sind, war hochentwickelt und florierte. Es gab keine Straßen mehr, denn die Autos sind in der Luft geflogen und überall standen Wolkenkratzer. Die Leute der Zukunft meinten es habe sich in den letzten 50 Jahren auch gesellschaftlich viel verändert und sie wollten uns mit ihrer neuen Musik begeistern, doch fanden wir diese monoton, weshalb wir ihnen Lieder aus unserer Zeit vorgesungen haben. Das fanden sie auch toll, aber wir haben uns gleich wichtigeren Themen zugewandt und sie gefragt wie sich eine der vielversprechendsten Technologien unserer Zeit, die KI-Technologie, entwickelt hat. Im Jahr 2074 galt sie als Antwort auf alle Probleme und jeder hat die KI-Technologie als eine positive Entwicklung aufgefasst. Wir haben allerdings nicht verstanden, wie sie funktioniert. Die Zukunftsleute haben uns gezeigt, dass sie mehrere Szenarien der Zukunft berechnet und aus diesen die Wahrscheinlichste auswählt. Daraufhin generierte die KI eine deprimierende Zukunftsvision, dass bis zum Jahr 2124 Ressourcenprobleme auftreten werden, weswegen die Menschen angefangen haben, sich darauf vorzubereiten, stärker zu werden und die letzten Ressourcen zu horten. Wir sind dann wieder in das Zeitreiseportal eingetreten, um die Auswirkungen zu sehen, die die Ressourcenprobleme anrichten.

Konečně jsem se všichni sešli na dlouho očekávané mezinárodní konferenci G24 pořádané v bavorském Gaisthale. Předsedající konference nás dnes nejprve srdečně přivítali, a poté také provedli po celém tábořišti, kde jsme se zároveň informovali o pravidlech konání naší několikadenní konference. Když tu najednou jsme spatřili něco podivného – dvojici mimozemsky vyhlížejících tvorů, za kterou se linul hustý dým a v pozadí se vznášel portál pro cestování časem. Tito mimozemšťané nás hned oslovili. Nejen oslovili, dokonce nás nařkli z toho, že kvůli našim činům v budoucnosti se ze světa stala jedna velká dystopie. Vzápětí nás vyzvali, abychom s nimi prošli portálem a podívali se, co jsme způsobili. O čem to mluví? Vždyť jsme právě přijeli na naši konferenci a ani se neznáme mezi sebou! Mimozemským bytostem jsme se proto zatím omluvili a šli se radši rychle seznamovat. Bylo nám totiž jasné, že v roce 2024 moc dlouho nezůstaneme. A tak se taky stalo – hned dnes v noci poprvé cestujeme do budoucnosti.

Heute sind wir bei der internationalen G24 -Konferenz im Gaisthal angekommen, um wichtige Themen zu besprechen. Begrüßt wurden wir von dessen Vorsitzenden, die uns alles Nötige zur Konferenz erklärt haben und uns durch den Sitzungsort, das Gaisthaler Zeltlager, geführt haben. Dabei wurden wir überrascht von seltsam aussehenden Kreaturen, hinter denen ein dunkel rauchendes Zeitreiseportal schwebte. Wie wir erfuhren, waren sie Außerirdische, die gekommen waren, um uns über die zukünftigen Konsequenzen unseres Handelns zu informieren: Wir seien schuld daran, dass ihre Gegenwart einer reinen Dystopie gleicht! Wir nahmen ihr Angebot an, mit ihnen durch ihr Portal zu gehen und zu sehen, was wir genau verursachen. Natürlich mussten wir zunächst über dieses Angebot nachdenken, da wir verängstigt waren und nicht über ihre Absichten Bescheid wussten und wir kannten uns nur wenige Stunden! Nachdem wir uns aber besser mit ihnen unterhalten hatte, war uns klar: Heute Abend reisen wir in die Zukunft!