Dnes ráno nás nikdo neprobudil. Po chvilce potulování po tábořišti jsme zjistili, že po svržení diktátorského režimu, už nikdo neměl chuť dodržovat jakákoli pravidla a tak se organizace tábora zhroutila. Naštěstí jsme po zaklepání na kuchyni dostali něco k snědku a odvedli jsme si sami ranní slavnost. Během dne jsme mohli dělat, co se nám zachtělo. Poznali jsme, že potřebujeme alespoň nějakou organizaci a tak jsme si sami rozdělili služby a postarali se o chod tábora. Po obědě, který se nesl v podobném duchu, jako snídaně, si část z nás zahrála Activity a ostatní jsme dělali, co nám jen tábor nabídl. Navlékali jsme korálky, hráli Bang a Uno nebo jsme skládali origami. Po večeři jsme pak, samozřejmě jen ti, kteří chtěli, hráli napínavou hru Capture the flag.

Heute Morgen starteten wir frisch und unbeschwert nach den Strapazen der letzten Zeit in den neuen Tag. Nachdem wir müde von Systemen, die von anderen geführt wurden, entschieden wir uns dazu, ab sofort uns selbst zu verwalten. So organisierten wir alles selbst und waren erst einmal wunschlos glücklich. Über den Tag hinweg weckten wir uns selbst, veranstalteten Aktivitäten und beschäftigten uns selbst. Nach und nach wurden wir kreativer in der Programmgestaltung und kümmerten uns darum, dass alles sauber ist. Nach einem langen Tag gingen wir selbstentschieden ins Bett.

Dnešní probuzení bylo podobně stresující, jako včerejší, s tím rozdílem, že jsme vstávali ještě dříve. Po snídani nás kapitánky svolaly před budovu, kde proběhl veřejný výprask rebelů, kteří včera přepnuli film. Po takové podívané nám bylo jasné, že setrvávat dále v táboře by znamenalo, že podobný osud by mohl brzy potkat i nás a rozhodli jsme se zmizet po anglicku. Prchali jsme přes celý ostrov doufaje, že nás kapitánky nezpozorují. Při tom jsme nabrali množství nových zážitků, mimo jiné jsme objevili dosud neznámý sopečný útvar. Pozdě odpoledne jsme na internetu našli video, jak kapitánky koukají na svůj zamilovaný dokument o zemědělství. Chopili jsme se tedy šance zaskočit kapitánky nepozorné  a chtěli jsme se připlížit na tábořiště. Bohužel ochranka nás zpozorovala a zkřížila nám cestu. Podařilo se nám je však přesvědčit validními argumenty k tomu, aby se přidali na naši stranu. Pak jsme kapitánky obklíčili a ukončili jejich krutovládu uvrhnutím do prozatímního vězení v podpalubí. Naši znovu nabytou svobodu jsme pak oslavili velkou diskotékou. 

Heute Morgen passierte Ungeheures. Die Kapitän*Innen fanden irgendwie heraus, dass die Rebell*Innen den Film änderten. Daraufhin wurden sie von der Security vor das Schiffswrack gezerrt und verprügelt. Diese Strafe sollte ihnen eine Lehre sein, das System nicht mehr zu hintergehen. Nachdem die Rebell*Innen noch ein letztes Mal ungeschoren davonkamen, entschieden sie sich erstmal sich der Situation zu entziehen und zu fliehen. So irrten wir durch die Insel, in der Hoffnung nicht von den beiden Kapitän*Innen entdeckt zu werden. Wir bekamen neue Eindrücke von der Insel und lernten neue Dinge, die uns bis dato noch unbekannt waren. Gegen späten Nachmittag wurde uns ein Video zugespielt, auf dem die beiden Kapitän*Innen zu sehen sind, wie sie den von ihnen gezeigten Film ansahen. Deswegen nutzen wir die Chance, um sie zu überraschen und das System zu crashen. Doch zuerst mussten wir die Security überzeugen. Nachdem wir dies erfolgreich schafften, feierten wir unseren großen Erfolg. Glückselig gingen wir ins Bett.

Dnešní probuzení byl velký šok! S velkým rámusem nás probudili kapitánky a sekuriťáci a nahnali nás před hlavní budovu, kde proběhla náročná rozcvička pod taktovkou kapitánek. Tam jsme zjistili, co se děje. Kapitánky za pomoci sekuriťáků převzaly kontrolu nad ostrovem. Opozdilci na ranní slavnosti dostali samolepku „Opozdilec“ a u jídla si následně museli pro jídlo chodit až poslední. Po snídani nás kapitánky vybavily košťaty a nahnaly nás uklidit tábor. To nám zabralo celé dopoledne, neboť jsme museli i vynosit všechny věci ze stanů a vyčistit každé smítko v táboře. Kdo se vzpíral, dostal nálepku „Rebel“ a naopak tři nejlepší uklízeči byli na obědě odměněni odznakem, který je opravňoval jít si pro jídlo mezi prvními. Po obědě jsme pak museli plnit 111 úkolů, které si pro nás kapitánky pro zábavu vymyslely a daly nám na ně jen šibeničních 111 minut. Některé úkoly byly zcela na hlavu postavené. Museli jsme například předvádět zvířata v ZOO nebo stříhat trávu nůžkami. Pak následovalo vyprázdnění Schlamperwanne, která byla již plná zapomenutých věcí. Jediné rozptýlení v tomto prací naplněném dni poskytla návštěva dvou lidí, kteří trpěli přebytkem SWAGu a pozvali nás na světovou show Hodina pravdy příští týden. Po večeři pak kapitánky vyhlásily filmový večer a pustily nám nějaký nudný černobílý dokument o zemědělství. Naštěstí, když šly spát, přiběhli tři rebelové a přepnuli na film, který se perfektně hodil k naší situaci. Film o diktatuře a svobodě.

Heute Morgen wurden wir auf Geheiß der Kapitän*Innen geweckt und wurden sofort dazu verdonnert, erstmal die Insel aufzuräumen. Obwohl diese Aktion an unseren Kräfte zerrte, gaben wir unser Bestes und auch diesmal war es uns möglich, erfolgreich alle Hürden zu schaffen.  Gegen Nachmittag entschieden sich die beiden Kapitän*Innen dazu, uns randomisierte Aufgaben zu geben, die keinerlei Zusammenhang hatten. Dies geschah nur aus den Grund, damit wir beschäftigt wurden und weil den Kapitän*Innen langweilig war. Währenddessen verteilten zuerst die Securityguards allen die zu spät kamen, ein Etikett. Eine Weile danach verordneten die beiden Kapitän*Innen der Security, dass alle, die nicht die Farbe weiß trugen, bekamen das Etikett Rebell*In. Am Abend zeigten die beiden Kapitän*Innen uns ihren Lieblingsfilm. Nach einiger Zeit kamen jedoch die Rebell*Innen – also die beiden Mechaniker*Innen und die Influencer*Innen – und änderten den Film, zu einem spannenderen. Nachdem wir endlich unseren Film genießen konnten, gingen wir zufrieden ins Bett.ö

Dnes jsme u snídaně zjistili, že rovnost pro všechny zní sice na papíře krásně, ale když jsme všichni dostali dva plátky chleba a nemohli si přidat, úsměv nám trochu zmrzl na tváři. Následně jsme zjistili, že, stejně jako náš kamarád kámen, ani my nebudeme moct dělat naše vysněné povolání vědce, přestože jsme splnili všechny potřebné požadavky, jelikož na ostrově už máme vědců dost. Oběd byl opět ve stejném duchu jako snídaně – každému stejně a žádné přídavky. Naštěstí se naše rozhořčení dostalo k uším kapitánek a ty spolu s kuchyní zpunktovaly tajné přídavky za vnější kuchyní. Následně jsme pokračovali v hledání zaměstnaní a snažili se chytit dobrý obor na dynamickém trhu práce. Po večeři nás pak čekala módní show světového formátu, v níž se soutěžilo o 10-eurový poukaz do našeho Pampíku. Když už se měl předávat vítězům, vkročili do ceremoniálu mechanici a poukaz vytrhli vítězům z rukou. Na to vyskočily kapitánky a začaly se s nimi přetahovat. Hádku přerušila až autorita kapitánek, které nás všechny odvolaly na večerní slavnost. Ta proběhla vcelku klidně, ale po jejím skončení se přiřítilo komando neznámých lidí s pochodněmi a odvlekli mechaniky do dřevníku, ze kterého se pak ozývaly rány a výkřiky. Kapitánky nás s ujištěním, že o nic nejde, poslaly do postelí a my teď s napětím očekáváme nový den.

Heute Morgen starteten wir ausgeschlafen in den neuen Tag. Wir kamen zum Frühstück und wir bemerkten, dass wir alle exakt die gleiche Menge an Essen bekommen. Nachdem sich einige beschwerten, kamen die Kapitän*Innen auf und meinten, dass diese Situation mit ihnen nicht geschehen wäre, wenn wir nur Ihnen die Führung überlassen hätten. Am Vormittag stießen wir auf jemanden, der gerne Wissenschaftler*In sein würde. So halfen wir der Person, die nötigen Qualifikationen zu erreichen. Als wir dies geschafft haben, wurde uns allerdings eröffnet, dass es keine Arbeitserlaubnis gab. Niedergeschmettert versuchten wir unsere letzte Chance am Nachmittag zu nutzen, nach verschiedenen Berufen zu suchen, die wir ausüben können. Am Mittag zuvor intensiviert sich die Gleichverteilung des Essens und so langsam mobilisierten die beiden Kapitän*Innen mehr und mehr Personen, die gegen das System sind, da die gleiche Verteilung keine faire repräsentiert. Am Abend bemerkten wir, dass uns unsere Klamotten ausgingen. Glücklicherweise kannten wir Leute, die noch genug Kleidung hatten und bereit dazu waren, diese mit uns zu teilen. Aus diesem Grund veranstalteten wir eine Modeshow. Als Preis für die besten Outfits gab es einen Gutschein. Als die beiden Mechaniker*Innen davon hörten, waren sie bestürzt und nahmen diesen uns an. Jetzt nutzten die Kapitän*Innen die Chance und stürzten das System. Sie ließen die beiden Mechaniker*Innen gewaltsam wegzerren und nahmen die Führung an sich. Schockiert aber auch erleichtert in Hoffnung auf Besserung gingen wir alle ins Bett.

Při jedné z obhlídek ostrova jsme narazili na vědce, který se toulal poměrně daleko od tábora a zkoumal rostliny. Nevěděl vůbec, že jsme na ostrově založili společnost, ale když jsme mu o ní řekli, připojil se k nám. Napadlo nás, že když se on zatoulal tak daleko od ostatních, možná jsou po ostrově poztrácení i další lidé z lodi a vydali jsme se je hledat. V lese jsme narazili na mnoho dalších trosečníků. Všichni se poté, co jsme je seznámili s pravidly a cíli naší nové společnosti jako férové rozdělení práce a zdrojů či zabránění plýtvání, rozhodli se k nám přidat a vrátit na loď. Na lodi jsme pak otestovali své intelektuální schopnosti v kvízu, abychom každému přiřadili co nejvhodnější úkol.

Nachdem wir vitalisierend aus dem traumreichen Schlaf aufwachten, trafen wir und die beiden Mechaniker*Innen auf den Wissenschaftler*In, der sich von dem Schiffswrack entfernt hatte. Wir wunderten uns über die Intention und versuchten ihn davon zu überzeugen, dass er wieder mit zu uns kommt. Weiterhin fragten wir uns, ob noch andere Personen auf der Insel verteilt waren, die wir für die Neubildung unserer Gesellschaft brauchten. Wir fragten uns, ob auf der Insel noch weitere Schiffsbrüchige sich niedergelassen haben. Aus diesem Grund gingen wir los und planten all diejenigen mit unseren Konzepten zu überzeugen, sodass sie sich uns anschließen, um bei unserer Formung einer neuen Gesellschaft, zu helfen. So trafen wir auf verschieden Persönlichkeiten, die unter anderem dazu bewegt wurden ihre Ressourcen fair zu verteilen oder sich zu überlegen, dass man nicht mehr Unmengen an Essen produzieren, sondern eher plant, wie viel man wirklich von einer Sache braucht. Nach einem langen Tag konnten wir die Meinung zahlreicher Personen ändern. So war es uns endlich möglich, dass für uns funktionierende System zu finalisieren. Nach einem ereignisreichen Tag gingen wir endlich ins Bett.