Zvoní budík. Už pátý. Moje vstávací morálka nikdy nebyla nic extra, ale během karantény už je to vážně krizové.
Včera jsem se dozvěděla, že nakonec budu maturovat. Spolužáci pláčou, škodolibí se posmívají a příbuzní, kteří mi na konci března gratulovali k ukončení maturity, posílají kondolence.
Dotáhnu do postele počítač – jdeme se učit. Koukám na videa, vyplňuji cvičení, cvičím povinnou zumbu a doufám, že bude závěrečné vysvědčení, aby tahle zbytečná práce byla aspoň k něčemu. V tom dostanu obrázek hotové svíčkové. Ano, můj přítel, který mi ještě dva měsíce zpátky volal, aby se zeptal, jak se ohřívají párky, začal vařit ve velkém. A mně nic nepřinese. Zatracená izolace.
Naštěstí máme zahradu, a tak je, kam si vyjít. Přátelsky se zdravíme se sousedy (na vzdálenost 20 metrů), ale tušíme, že jelikož je mamka zdravotní sestra, nedotkli by se nás momentálně ani pohrabáčem.
Taťka se v rámci karantény rozhodl, že stihne kromě práce i všechny domácí práce světa. Zároveň chce (hlavně proto, abych prý konečně pohla zadkem), aby se do procesu v plné parádě zapojila. Chvilku se tedy trápím přesouváním pokáceného stromu, chytání čmeláku do čmelína (protože těm čmelákům se v něm bude líbit, ať chtějí nebo ne) …a nakonec vytasím výmluvu, která se nikdy neomrzí – jdu se učit, za chvíli maturuji.
Člověk by nevěřil, jak rychle se dostane z informačních stránek týkajících se maturitních témat k proklikávání náhodných článků na Wikipedii. Ale o tom by se dal napsat samostatný článek…
Nejlépe snáší koronakrizi náš pes. Má pocit, že jsme zůstali doma, jen abychom byli s ním a sloužili mu. Naši pozornost si tak vynucuje neustálým fňukáním.
Pak přijde domů mamka (většinou s 2 až 4 hodinami přesčasů na triku), sundá oblečení do korona-místnosti (ano, máme korona místnost na potenciálně infikované věci na praní) a okamžitě usne. Já začnu mít tak kolem desáté večer stres, že jsem zase proflákala den, a tak se začnu učit.
A tak to jede pořád dokola…
Jak trávíte Vy své korona-dny? Dejte vědět, abych mohla číst Vaše příběhy a nemusela se učit.
Kája