Po včerejším napínavé zápletce s mým otrávením, následným obstaráním medikamentu mými malými přáteli, jeho uloupení a opětovném nalezení těmi nejlepšími, kdy můj život opravdu visel na tenoučkém vlásku a do jeho konce scházely snad ani ne už minuty, ale pouhé vteřiny, bylo potřeba nejprve naordinovat nám všem důkladný odpočinek před úplným vyvrcholením naší dlouhé cesty. Probudili jsme se všichni v novém světě neboli Spojených státech Amerických, konkrétně pak v samotném New Yorku, kde se s námi přivítala a následně i rozloučila samotná majestátná socha Svobody. Mezitím se naši malí pomocníci seznámili s historií, současností a snad i budoucností obou organizací pořádajících naší velkolepou cestu. Po nezbytném posilnění jsme se rychlostí světla přesunuli na náš starý dobrý kontinent a to hnedle do francouzské metropole Paříže. Zde jsem již naplno začal věřit tomu, že sázku nad ředitelem akademie vyhraji a zvládnu se do večera vrátit do místa započetí naší cesty, tedy do malebného Gaisthalu. Co se však nestalo! Znaveni po dlouhé a náročné cestě jsme spolu s mojí drahou Romi a pařížskými průvodci usnuli spánkem spravedlivých a splnění úkolu se tak velmi zdramatizovalo. Mezitím můj protivník ředitel akademie pozval všechny malé cestovatele na svou předčasnou oslavu vítězství nade mnou, tak moc věřil ve své vítězství! Všichni malí cestovatelé si museli důkladně připravit a vyrobit důkazy, že cestu kolem světa skutečně absolvovali. Po běhu v párech a fotbálku malí vs. velcí zlý ředitel akademie zahájil svou oslavu velkolepou večeří, po které již společně se svým policejním přisluhovačem už už odpočítával poslední vteřiny dohodnutého limitu. Já nevědomý gaisthalského času jsem dle svých příručních ciferníků předpokládal, že díky našemu pařížskému „šlofíku“ sázku bohužel nevyhraji, a tak jsem předpokládal, že na oslavu přicházíme spolu s Romi opožděně. Užuž jsem blahopřál svému sokovi k vítězství, když se však na gaisthalských hodinách ukázalo, že cestu jsme zvládli v dohodnutém termínu! Najevo totiž vyšlo, že při našem pařížském zaspání mi byly přeřízeny ciferníky o hodinu zpět… Ani toto zlému řediteli akademie a jeho přisluhovači nevyšlo!!! Nestačilo mu to však, a tak jsme mu spolu s malými kamarády museli celou cestu kolem světa a návštěvu jednotlivých zemí náležitě dokázat. Teprve potom uznal svoji prohru, přenechal mi svou funkci a vytratil se ze scény. Své vítězství jsem potom se svými kamarády pořádně oslavil. „Díky, malí přátelé!“ Toto své poděkování jsem však z důvodu své zaneprázdněnosti nestačil svým novým kamarádům sdělit osobně, a tak jsem jim aspoň adresoval dopis, který jim přetlumočili dva jejich hlavní vedoucí. „Děkujeme moc, vám všem, byli jste skvělí a někdy se zase těšíme na viděnou, přátelé!“ Váš vděčný Willy Fog se svou Romi.
