Včerejší usínání pod hvězdami v nás všech navodilo uvolněnou náladu a ráno jsme vstávali velmi zvolna. Kdo nechtěl, nemusel ani na rozcvičku, ani na ranní slavnost. Máme přece anarchii, každý si dělá, co se mu líbí. Celý den se nesl ve velmi uvolněném duchu, všichni dělali to, na co měli zrovna náladu. Někdo se učil chodit na slackline, někdo vyráběl ozdoby, někdo se třeba jen tak poflakoval a užíval si krásného počasí.
Celý den se nesl v duchu anarchie, nikdo se ničím nestresoval. Všechno dobré však musí někdy skončit. Záhy totiž naši rozvolněnou atmosféru narušil vpád party zlodějů, kteří nám ukradli vlajky, sladkosti z Pampíku, různé karetní hry, některým dokonce i talíře a nepořádek, který jsme tu měli, se proměnil v naprostý chaos. Na tento útok nebyl vůbec nikdo připraven a i přes ojedinělé snahy o obranu nám zloději utekli. Pomalu nám začínalo docházet, že anarchie není ideální. Absence řádu, discipliny a pozornosti způsobila naši neopatrnost, která dovolila zlodějům, aby nás mohli okrást. Začali jsme tedy uklízet a znovu zavádět nějaký řád.
Když bylo všechno hotovo a my jsme se najedli, byli jsme připraveni získat zpátky svoje věci a chytit zloděje. Když se nám to povedlo, mohli jsme se se zlepšenou náladou odebrat do stanů ke spánku a těšili se, co nám přinese další den.
Nachdem wir in die Stadt zurückgekehrt waren, stellten wir nach der Abendfeier Mitglieder der Partei, während diese eines der Zelte durchwühlten. Aufgebracht und stinksauer wurden sie vertrieben und wir beschlossen erstmal keine Regeln mehr in der Stadt walten zu lassen. Somit war jedem freigestellt, wo er die Nacht schlafen würde und die Idee draußen unter klarem Sternenhimmel zu nächtigen fand großen Zuspruch.
Am nächsten Morgen verlief das Wecken sehr laisser-faire. Wer aufstehen wollte, durfte aufstehen und wer noch ein bisschen die Gemütlichkeit des Bettes genießen wollte, durfte dies auch gerne tun. Als es dann Zeit für Frühstück war, zeigten sich die ersten Schwierigkeiten des Lebens ohne Regeln. Da sich niemand anstellen musste, drängelten alle vor, nur wenige saßen an den Tischen und ein geregeltes Nachholen gab es auch nicht.
Langsam wurde der Wunsch laut eine Art Festival zu starten, bei der jeder Stadtbewohner genau das machen konnte, worauf er Lust hatte. Das führte dazu, dass einige Bewohner batikten, andere ihr Können auf der SlackLine unter Beweis stellten, Freundschaftsbänder geknüpft und andere coole Sachen.
Am Nachmittag wurde die Stadt dann von den Süßigkeiten Dieben überfallen, gegen die wir uns nicht wehren konnten, weil alle Stadtbewohner unorganisiert in der Gegend rumliefen. Aufgewühlt durch die Geschehnisse gingen wir früh schlafen.
