Ráno nás čekal šok – přes noc jsme se opět posunuli v čase. Jenže tentokrát to bylo úplně jiné.
Už jsme nebyli obklopeni věcmi, které znám jen z muzea nebo ze starých filmů. Ocitli jsme se v
prostředí, které si předtím nikdo z nás ani nedokázal představit. Nad hlavami nám poletovala
auta, ulicemi pobíhali roboti a všechno kolem působilo jako ze stránek sci-fi románu. Bylo jasné,
že jsme se neocitli v minulosti, ale v daleké budoucnosti.
Brzy se k nám přiblížili dva roboti, kteří se představili jménem „Pixel“. Přátelsky nám vysvětlili,
že k návratu do naší doby budeme potřebovat časový krystal. Jen díky němu totiž dokážeme
náš stroj času ovládnout podle vlastní vůle. Háček byl v tom, že krystal existoval pouze jeden –
a nacházel se velmi daleko odtud. Nezbylo než sbalit batohy, vzít si vše potřebné a vyrazit na
dlouhou cestu.
Po namáhavém putování jsme konečně dorazili k místu, kde byl krystal střežen. Jeho ochránci
tvořili fanatický kult, který se kameni zasvětil. Přivítali nás s překvapivou jistotou – tvrdili, že o
našem příchodu věděli už stovky let. V jejich proroctví se prý psalo právě o nás: jen my prý
dokážeme porazit Chronose a získat vládu nad časem.
Ovládnutí času však muselo počkat. Byli jsme vyčerpaní na pokraji sil, a tak nám místní
připravili překvapení – zábavný kvíz. Otázky se netýkaly budoucnosti, ale naší zvláštní doby, z
níž jsme přišli. Byli zvědaví na minulost, která jim připadala stejně neuvěřitelná, jako jejich svět
připadal nám.
Po dni plném dobrodružství, napětí a překážek nás nakonec čekalo to nejcennější – zasloužený
odpočinek.

Am Morgen erwartete uns ein Schock – über Nacht hatten wir uns erneut in der Zeit
verschoben. Doch diesmal war es völlig anders. Wir waren nicht länger von Dingen umgeben,
die ich nur aus Museen oder alten Filmen kannte. Wir befanden uns in einer Umgebung, die
sich keiner von uns zuvor auch nur vorstellen konnte. Über unseren Köpfen flogen Autos, durch
die Straßen liefen Roboter, und alles wirkte wie aus den Seiten eines Science-Fiction-Romans.
Es war klar, dass wir uns nicht in der Vergangenheit befanden, sondern in einer fernen Zukunft.
Bald näherten sich uns zwei Roboter, die sich mit dem Namen „Pixel“ vorstellten. Freundlich
erklärten sie uns, dass wir für die Rückkehr in unsere Zeit einen Zeitkristall benötigen würden.
Nur mit seiner Hilfe könnten wir unsere Zeitmaschine nach unserem eigenen Willen steuern.
Der Haken war, dass es diesen Kristall nur einmal gab – und er befand sich sehr weit von hier
entfernt. Uns blieb nichts anderes übrig, als die Rucksäcke zu packen, alles Nötige
mitzunehmen und uns auf eine lange Reise zu begeben.
Nach einer anstrengenden Wanderung erreichten wir schließlich den Ort, an dem der Kristall
bewacht wurde. Seine Hüter bildeten einen fanatischen Kult, der sich dem Stein geweiht hatte.
Sie empfingen uns mit überraschender Gewissheit – sie behaupteten, schon seit Hunderten von
Jahren von unserer Ankunft zu wissen. In ihrer Prophezeiung sei nämlich von uns die Rede: Nur
wir könnten angeblich Chronos besiegen und die Herrschaft über die Zeit erlangen.
Doch die Beherrschung der Zeit musste warten. Wir waren völlig erschöpft, und so bereiteten
uns die Einheimischen eine Überraschung – ein unterhaltsames Quiz. Die Fragen bezogen sich
nicht auf die Zukunft, sondern auf unsere merkwürdige Zeit, aus der wir gekommen waren. Sie
waren neugierig auf die Vergangenheit, die ihnen ebenso unglaublich erschien, wie uns ihre
Welt vorkam.
Nach einem Tag voller Abenteuer, Spannung und Hindernisse erwartete uns schließlich das
Kostbarste – die wohlverdiente Ruhe.