Dnešní ráno v místní továrně bylo rušné. Od samého začátku jsme měli plné ruce práce – bylo potřeba uklidit celé město, a to co nejrychleji. Naši Šéfové chtěli, aby všechno vypadalo naprosto bezchybně, a tak na nás tlačili, abychom to zvládli v rekordním čase.
Jenže podmínky v továrně byly opravdu hrozné. Policisté sice věděli, že se u nás děje něco špatného, ale nemohli nám pomoci – jejich cílem bylo dopadnout toho největšího mafiánského bosse a na náš případ tak nezbýval čas. V tu chvíli jsme si řekli, že takhle dál žít nechceme. Vzali jsme odvahu do hrsti, opustili továrnu a rozhodli se začít od nuly – založit si vlastní město.
Nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Potřebovali jsme spoustu surovin, které bylo těžké sehnat, a každý den přinášel nové výzvy. Přesto jsme se nevzdali. Kousek po kousku jsme vybudovali místo, kde můžeme žít svobodně, bez strachu a bez tlaku od bývalých šéfů.
Když jsme konečně dokončili práci na našem novém domově, přišel čas na zasloužený odpočinek. A protože jsme parta, co se jen tak nenudí, rozhodli jsme se uspořádat různé výzvy a soutěže, abychom se pobavili a uvolnili po všech těch náročných dnech. Smích, přátelství a radost se tak staly novým základem našeho života.
Heute Morgen ging es in unserer Fabrik richtig rund. Von Anfang an hatten wir alle Hände voll zu tun – die ganze Stadt musste aufgeräumt werden, und das so schnell wie möglich. Unsere Vorgesetzten wollten, dass alles absolut perfekt aussieht, und setzten uns deshalb unter enormen Zeitdruck.
Doch die Bedingungen in der Fabrik waren wirklich miserabel. Die Polizei wusste zwar, dass dort etwas nicht stimmte, konnte uns aber nicht helfen – ihr Ziel war es, den ganz großen Mafia-Boss zu schnappen, und für unseren Fall blieb keine Zeit. In diesem Moment beschlossen wir, dass wir so nicht weiterleben wollen. Wir nahmen all unseren Mut zusammen, verließen die Fabrik und entschieden uns, bei null anzufangen – unsere eigene Stadt zu gründen.
Das war allerdings alles andere als ein Spaziergang. Wir brauchten viele Rohstoffe, die nur schwer zu beschaffen waren, und jeder Tag brachte neue Herausforderungen. Trotzdem gaben wir nicht auf. Stück für Stück errichteten wir einen Ort, an dem wir frei, ohne Angst und ohne den Druck unserer ehemaligen Chefs leben können. Als wir unsere Arbeit an unserem neuen Zuhause schließlich vollendet hatten, war es Zeit für eine wohlverdiente Pause. Und weil wir eine Truppe sind, die sich nicht so leicht langweilt, organisierten wir verschiedene Challenges und Wettbewerbe, um Spaß zu haben und nach all den anstrengenden Tagen endlich etwas zu entspannen. Lachen, Freundschaft und Freude wurden so zum neuen Fundament unseres Lebens.
