1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Den 13/ Tag 13

Dnes nám konečně bylo oznámeno, že se naše vesnice stane chráněnou krajinnou oblastí. Sláva! To znamená, že toho byznysmeni už moc nesvedou. Není divu, že jsme se tuto radostnou zprávu rozhodli oslavit, a tak jsme dopoledne strávili přípravami: zdobením, drobným úklidem, zdobením, krášlením našeho okolí, zdobením, zdobením, a nakonec také výrobou další výzdoby.
Po obědě nás vedoucí trochu vyhecovali: že jsou údajně lepší než my. Aspoň při hrách, které si pro nás vedoucí připravili, aby s námi poměřili síly, se nám to podařilo vyvrátit. Závěrečné fotbalové utkání však skončilo remízou, takže se nedá říct, že bychom vyhráli na plné čáře.
Po naší poslední večeři tady v Gaisthale následovali bujaré oslavy našeho velkolepého úspěchu. Večer jsme si také připomněli, jaké překážky, léčky a další útrapy jsme museli za těch posledních 14 dní překonat. Něco končí? Něco začíná? Předposlední den v Gaisthale se s námi loučí.


Heute wurde unser Dorf endlich zu einem Naturschutzgebiet erklärt. Jetzt haben die Geschäftsmänner keine Chance mehr dazu unser Dorf für ihre Zwecke zu nutzen. Diese erfreuliche Nachricht gab uns Anlass den Tag mit einem Festmahl und einer anschließenden Molchparty abzurunden.
Den Abend nutzten wir noch einmal, um über die Errungenschaften und über die Steine, die uns im Weg lagen, nachzudenken. Zufrieden konnten wir zurückblicken.

Den 12/ Tag 12

Včera jsme úspěšně vyrvali mloka z hamižných rukou našich dvou ropných magnátů, a tak jsme si usmysleli, že naše dopoledne bude trochu uvolněné. Po namáhavém včerejším pochodu jsme se museli všichni zkultivovat; brzy se tak chrapot ze stanů smísil s parou ze sprch.

Posléze jsme však zjistili, že naše výhra nebyla úplně stoprocentní. Z pohledu administrativy to vlastně nebyla výhra vůbec žádná. Vesničani byli naprosto paralyzováni nátlakem úředníků posedlých formuláři a regulacemi, a proto jsme vzali věci do vlastních rukou. Ať už se jednalo o nabubřelého tajemníka z ministerstva životního prostředí nebo o předsedu odboru pro posouzení způsobilosti k ochraně výjimečné krajinné oblasti z hlediska dlouhodobé kulturní, sociální a ekonomické politiky, nás to nezastavilo: nakonec jsme formulář se všemi náležitostmi – ověřeními, doporučeními, kolky, podpisy a razítky  – hrdě položili tajemníkovi na stůl.

Po vydatné večeři jsme o trochu více než 111 minut strávili plněním přesně 111 úkolů: od úkolů herkulovských, přes úkoly pouze mírně vyčerpávající, včetně úkolů kreativních a hloubavých až po úkoly fádní, které snad netřeba vůbec plnit. Ani jsme si nevšimli, že další den utekl jako voda. Naším posledním úkolem se tak stalo čištění zubů; nepřemýšlejíce nad dalšími úkoly zítřka jsme se znaveni zavrtali do svých spacáků.

Den 11/ Tag 11

Dnes jsme se tedy podle včerejšího plánu vydali na pouť za důkazy, kterými jsme chtěli potvrdit, že nám právoplatně náleží titul přírodní rezervace. Celý den jsme je hledali po okolí, abychom si večer mohli s pocitem dobře vykonané práci sednout k ohni. I mlok odpočíval kousek od ohně, takže jsme mohli být klidní.

Zpívali jsme a oslavovali, až naše pozornost opadla. Toho využili zlí ropní magnáti a unesli našeho mloka. Chvíli jsme panikařili, ale pak jsme opět našli ztracenou rozvahu, rozdělili jsme se do skupin a systematicky začali prohledávat okolí. Přece se nevzdáme, když už jsme tak blízko! Po chvíli hledání se nám vzácného mloka naštěstí povedlo najít. S ještě větší slávou než předtím jsme se mohli odebrat do tábořiště a ulehnout do postelí. O mloka jsme se samozřejmě pořád obávali, takže jsme všichni spali s jedním okem otevřeným.


Um unser Dorf zu einem Naturschutzgebiet zu erklären mussten wir verschiedene Posten besuchen, um dies möglich zu machen. So machten wir uns auf und wanderten den ganzen Tag. Auf dem Weg hatten wir alle unseren Spaß und verbrachten einen schönen Tag.
Am Abend kamen wir alle zusammen und sangen traditionelle Lieder. Jedoch tauchten die Geschäftsmänner auf und entwendeten den Molch. Ohne ihn war fast alle Hoffnung verloren. Doch wie immer stirbt sie zuletzt und wir konnten ihn retten. So konnten wir einen Schritt näher an unser Naturschutzgebiet kommen.

Den 10/ Tag 10

Dnes jsme zjistili, že aby se Gaisthal mohl stát chráněnou oblastí, potřebujeme naplnit několik podmínek stanovených ministerstvem životního prostředí. V chráněné oblasti se musí nacházet nějaké vzácné zvíře, musí správně fungovat recyklace, voda musí být čištěna svépomocí, ale především je potřeba zaplatit poplatek 50 000 gaisthalských eur. Hráli jsme proto kasino, abychom si tyto peníze vydělali. Nakonec se však ukázalo, že jsme více peněz prohráli, než vydělali.

Odpoledne jsme dali příležitost několika našim starším účastníkům, aby si připravili program pro své kolegy a vedoucí. Nutno přiznat, že to byl perfektně připravený program.

Večer jsme se vydali do lesa a zahráli si napínavou plížící noční hru. Když jsme se vrátili, uvědomili jsme si, jak moc potřebujeme peníze na zaplacení poplatku. Začali jsme plašit a z nervozity porušovat naše za jiných podmínek tak pevné morální zásady – například jsme si tiskli falešné peníze. To bychom však stejně nestíhali, takže nás vysvobodilo, když se objevil náš křivácký starosta, omluvil se, že nás zradil a rozhodl se nám věnovat úplatek, který mu původně dali proradní byznysmeni. Finanční problémy jsme tedy vyřešili, zbývá ještě sesbírat důkazy o naplnění všech ostatních požadavků, které od nás ministerstvo požaduje. Protože však již byla velká tma a ještě k tomu začalo pršet, půjdeme důkazy shánět až zítra a raději se na to pořádně vyspíme.


Heute morgen sind wir losgezogen und haben ein anderes Dorf besucht. Dort klärte uns eine alte Frau auf, dass wir mit Hilfe des Molches Gaisthal zu einem Naturschutzgebiet erklären können.

Danach zogen wir nach Weiden weiter und erkundeten die Stadt. Durch eine Stadtrallye erfuhren wir interessante Details. Nach den letzten stressigen Tagen, wo wir unter anderem kein Strom gehabt haben, nahmen wir uns eine Auszeit und entschieden uns einen Erholungsnachmittag einzulegen und suchten ein Schwimmbad auf, in dem wir unsere Probleme für einige Zeit vergessen konnten.

Den Abend ließen wir entspannt ausklingen und schwelgten in nostalgischen Erinnerungen, indem wir traditionelle Lieder sangen.

Den 9/ Tag 9

Včera jsme se rozhodli, že se staneme přírodní rezervací. Abychom se však tomuto cíli mohli alespoň trochu přiblížit, bylo nutné naši vesnici řádně uklidit. V kuchyni jsme drhli hrnce, na verandě smýčili podlahu, v umývárnách leštili kachličky. A když jsme pak ve své ustavičné práci konečně polevili… OJDA! Pod nánosy špíny z předešlých dní jsme objevili nadčasovou krásu naší vesnice.

Po obědě nám ale došlo, že na to, abychom se dokázali přírodní rezervací stát, musíme nabrat potřebné zkušenosti. Zatímco kluci odešli řádit k jezeru, holky obsadili naši vesnici. U jezera jsme uspořádali náš tradiční běh roštím; poté jsme vrhali koulí, a když nás i tohle omrzelo, uspořádali jsme zápas ve frisbee. To už se nám však dogrilovali vynikající špízy; těmi jsme se potom do sytosti ládovali. Když se poté kluci vrátili zpět do vesnice, našli tam, v oparu roztodivných parfémů, již svěží, navoněné, nalíčené ženštiny, které si odpoledne sami pro sebe rozhodně užily stejně tak jako kluci.

Kluci a holky si však nepadli do náruče hned po našem opětovném setkání, právě naopak: rivalita mezi nimi nebyla nikdy větší. Večer jsme tedy uspořádali dovednostní soutěž, která měla náš spor jednou provždy rozetnout. Třebaže kluci zvítězili s drobným bodovým náskokem, tato soutěž nás utvrdila v tom, že jsme si koneckonců přeci jen rovni. Naše vesnice je připravená stát se rezervací – co nám přinese zítřek ale zůstává ve hvězdách.


Wir haben heute morgen bemerkt, dass wir im Laufe der ersten Woche ziemlich viel Müll angesammelt haben. Aus diesem Grund haben wir unser Dorf erstmal aufgeräumt, damit wir genau so sauber sind, wie das andere Dorf, dass wir gestern besucht hatten.
Den Nachmittag verbrachten die Mädchen ihren Tag am Zeltplatz und die Jungen wanderten zu einem Weiher. Daraus folgte am Abend ein Kräftemessen zwischen Jungen und Mädchen. Der Abend endete in einem friedlichen Süßholzgeraspel.