1 2 3 4 5 6 7 8

Den 8 / Tag 8

A najednou tu byl náš úplně poslední den. Vikingkong byl poražen, bozi byli spokojeni a nám se do očí pomalu začínaly vkrádat slzičky, protože jsme věděli, že musíme jet domů.

Dopsali jsme posledních pár marionetek, rozloučili se v tradičním kroužku a pak už jsme opravdu museli jet. Bylo to boží!!! Uvidíme se v létě!!!

Den 7 / Tag 7

Svůj poslední celý den jsme zahájili burzou. Potřebovali jsme totiž sehnat peníze na ingredience posilňujícího kouzelného lektvaru. Zároveň jsme si odhlasovali, že se Vikingkonga pokusíme porazit v tanci.
Když jsme už měli všechny přísady, mohli jsme je smíchat do velkého džbánku a okusit jeho sílu. Pčed finálním soubojem jsme ještì vyrazili lovit zvěř do lesa, abychom se odreagovali a pak už jsme se soustředili pouze na Vikingkonga.
V osm hodin dorazil netvor a vyzval nás na souboj. Vypadal velmi sebevědomě, ale s našimi prvními pohyby podpořenými zázračným nápojem jej jistota postupně opustila a začal se hroutit. Když už byl úplně v koncích, přišli bohové a pochválili nás, že se nám povedlo se znovu sjednotit. Vikingkong se zapřísáhl, že již nebude dělat problémy a my jsme mohli začít oslavovat.
Když jsme dokřepčili, vypravili jsme se na poslední procházku naší vesničkou a za svitu pochodní jsme poslali svá přáníčka, která jsme si v průběhu dne připravili, do vln moře. Poté jsme se vyčerpaní uložili do postelí na naši poslední noc ve Starých Splavech.


Bevor es zum endgültigen Zusammenstoß zwischen uns Wikingern und dem Wikingkong kommen konnte, bereiteten die Druiden noch einen Zaubertrank vor, der die tapferen Kriegerinnen und Krieger stärken sollte. Zuvor wurde auf den Marktplätzen noch kräftig Geld gescheffelt, um die Zutaten auch finanziell stemmen zu können.
In einer großen Zeremonie wurde vor den Augen aller schließlich der Trank gebraut. Nachdem im anliegenden Wald noch Wild für das Abendessen gejagt wurde, war es am Abend schließlich so weit. Der große Tanzkampf zwischen uns Wikingern und der grausamen Bestie begann. Der von der ungewöhnlichen Disziplin völlig überforderte Wikingkong hatte gegen uns Wikinger, die den Zaubertrank der Druiden getrunken hatten, keine Chance. Der Sieg war unser! Die Götter waren von unserer gemeinsamen Leistung so begeistert, dass sie nicht mehr zornig waren und uns Wikingern unsere Fehler verziehen.
Von der grausamen Bürde befreit, wurde schließlich ein rauschendes Fest gefeiert, und an unserem letzten Abend eine wunderschöne Feierstunde samt Abendfeier abgehalten.

Den 6 / Tag 6

Již od rána se celý den nesl v duchu pátrání po Beowulfovi. Nemarnili jsme tedy čas a brzy po snídani jsme vyrazili. Po cestě jsme potkali několik zajímavých lidí, kteří nám dali spoustu cenných rad. Samozřejmě to nebylo zadarmo, což pro nás znamenalo, že jsme pro každého z nich museli splnit nějaký úkol.
Na konci cesty jsme tak měli dost indicií, abychom si mohli odvodit, kde najdeme Beowulfa. Už jsme se chystali vyrazit, ale v poslední chvíli nás přepadl strach. Rozhodli jsme se tedy, že ještě před odchodem posílíme svoje odhodlání. Zahráli jsme si několik her, získali ztracenou odvahu a vypravili se na cestu.
Zanedlouho jsme Beowulfa našli u jezera. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že zestárl a přibral. Prý už dlouho nebojoval. My už jsme ho chtěli zavrhnout a poradit si sami, ale on se po letech bez boje těšil na nějakou akci a nakonec nás přemluvil, abychom mu přece jenom dali šanci a vydal se s námi za Vikingkongem. Beowulf nás dovedl před noru tohoto monstra a jal se je jej přivolávat. Když však strašný Vikingkong vylezl ze svého doupěte, Beowulf dostal strach a zbaběle utekl. My jsme tak ve svém boji opět zůstali sami a byli jsme netvorovi vydáni na milost. Tomu přišlo, že pro něj nejsme rovnými protivníky a dal nám proto možnost rozhodnout se, v jaké disciplíně proti němu chceme bojovat. S plnou hlavou zítřejšího boje jsme pak tedy odešli spát.


Die Druiden hatten die ganze Nacht geforscht, wo sich die einzige Hoffnung der Wikinger im Kampf gegen den Wikingkong – der Beowulf – aufhalten könnte. Am nächsten Morgen durchkämmten die tapferen Wikinger in kleinen, kampstarken Gruppen das ganze Gebiet, um Hinweise auf den Verbleib des großen Helden zu suchen.
Nach einer harten und anstrengenden Reise über Berge, durch Seen, durch Wiesen und Wälder kehrten sie ins Dorf zurück. Zwar hatten sie den sagenumwobenen Helden selbst nicht gefunden, aber genug Spuren, damit die Druiden den Aufenthaltsort ermitteln konnten.
Tief in der Nacht zogen die Dorfbewohner los, um den Helden um seine Hilfe zu bitten.
Doch als sie ihn gefunden hatten, mussten sie schockiert feststellen, dass der Held ganz und gar nicht dem entsprach, was sie sich vorgestellt hatten. Anstelle eines gutaussehenden, durchtrainierten Adonis trafen sie auf einen völlig aus der Form geratenen Faulpelz.
Doch die Wikinger hatten keine andere Wahl, als Beowulf doch um Hilfe zu bitten, worauf dieser auch einwilligte. Beim Anblick des furchterregenden Wikingkong jedoch floh der „Held“ sofort vor der Gefahr und ließ die Dorfbewohner schutzlos zurück.
Das Monster verlachte die Dorfbewohner aber nur und stellte ihnen 24 Stunden Zeit zur Verfügung, um sich eine Kampfart gegen ihn zu überlegen. Nach Ablauf der Frist würde er zurückkehren und die Wikinger grausam vernichten.

Den 5 / Tag 5

Do dneška jsme se probudili pomaleji a neměli jsme vůbec náladu na řešení žádných problémů s Vikingkongem. Každý jsme si tak našli nějakou činnost, která nás bavila.
Obtížím jsme se sice snažili vyhnout, ale Vikingkong si nás našel a jednu z nás ošklivě zranil. Vydali jsme se tedy hledat léčivo pro tuto statečnou bojovnici. To se nám po náročné cestě povedlo a mohli jsme tuto válečnici vyléčit. Nakonec jsme si ještě zazpívali, abychom si dodali odvahy ve vzdoru proti Vikingkongovi.
Večer jsme ještě zkusili navštívit druidy a získat od nich nějakou radu, jak porazit monstrum. Doporučili nám najít bájného bojovníka Beowulfa, který jako jediný má naději Vikingkonga porazit. S vidinou náročného zítřejšího hledání jsme se uložili ke spánku, abychom zítra měli dostatek energie.


Die Belagerung durch den Wikingkong ließ der wackeren Wikingertruppe nicht sonderlich viel Handlungsspielraum. Die Zeit am Vormittag wurde daher hauptsächlich mit Kurzweiligkeiten totgeschlagen, um sich von der Bedrohung durch das Monster ein wenig abzulenken. Doch bereits am Mittag holte sie die Realität wieder mit einem Schlag ein: Der Wikingkong konnte sich Zugang zum Haus verschaffen und eine junge Wikingerdame gefährlich verletzen. Um nicht noch mehr Mitglieder der Truppe zu verlieren, nahmen einige Mutige sie Gefahr auf sich und schlichen sich zum Hafen. Dort konnten sie mit einem Schiff ablegen, um Salben und Medizin für die schwer verletzte Wikingerin zu besorgen. Doch wie man es auch drehte und wendete, der Belagerungszustand durfte so nicht fortdauern. Die weisen Druiden waren die letzte Hoffnung der Wikinger. Doch nicht einmal die konnten an der misslichen Lage etwas ändern. Doch ein Funken Hoffnung besteht noch – die Druiden berichteten von Beowulf, einem mächtigen Sagenwesen, welches noch heute durch die Wälder und Berge rund um das Dorf umherstreifen soll und weit mächtiger als der WIkingkong sei…

Den 4 / Tag 4

Dnes ráno nám došlo, že toho o vikingském způsobu života vlastně ještě příliš nevíme. Abychom se o něm dozvěděli něco víc, rozhodli jsme se podniknout nájezd na nějaké město. Těsně před odjezdem nás však ještě napadl obávaný Vikingkong a my jsme tak poprvé zažili jeho běsnění. Naštěstí jsme mu stačili včas utéct do naší lodi, na které jsme se vydali do Liberce.
V místní ZOO jsme se naučili, jak se ochočují zvířata. Po této poučné a zábavné lekci nás však opět napadl Vikingkong, ale naštěstí jsme před jeho krvežíznivostí stačili znovu utéct do lodi. Bohužel však ne všichni, jeden z našich bojovníků se s bestií totiž pustil do boje a bůhví, kde mu je teď konec.
My jsme pokračovali do centra Liberce. Tam jsme si vysvětlili, jak vikingové podnikají nájezdy a hned si to i zkusili. Potřebovali jsme se ještě pocvičit nejen v umění boje na moři, ale i v taktice a strategii. Rozdělili jsme se proto na dvě skupiny, abychom stihli obojí.
Když jsme se vrátili do vesnice, čekalo nás nepříjemné překvapení. V našem velkém sále jsme načapali Vikingkonga, jak hoduje na svých obětech. Než jsme stačili něco udělat, bestie utekla z místnosti, vyhrožujíc nám při tom.
Aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že nám Vikingkong schoval brnění a zbraně v lese. Vydali jsme se je tedy najít, a když se nám to povedlo, unaveně jsme se svalili do postelí a zavřeli oči.

 


Heute wurde wieder der Wikingeralltag voll ausgelebt:
Wir brachen bereits früh auf, um fremde Städte zu plündern, Seeschlachten auszutragen und wilde Bestien für den Opferkult – und den Fleischverzehr – auszuwählen. Doch bereits beim Aufbruch traf sie der gnadenlose Zorn der Götter: Sie hatten den Wikingkong auf den Stamm losgelassen, ein affenähnliches, riesiges Ungetüm, welches sofort einem Stammmitglied grausam das Leben nahm. Den ganzen Tag lang verfolgte das Ungetüm die tapferen Krieger, sodass diese sich schließlich gezwungen sahen, zurückzukehren und sich im Dorf zu verbarrikadieren.